literatura starověku

„otec historie“, skvělý vypravěč zajímavých povídek o vládcích i prostých lidech

Thukydides /asi 455–396/

psal o dějinách peloponéské války / konec 5. stol. př.n.l. / - charakterizoval některé hlavní politické osobnosti.

Řečnictví

Démosthenes /384–322 př.n.l. /

nejvýznamnější antický řečník, proslavil se především tzv. filipikami /čtyřmi řečmi proti králi / Filipu II. Makedonskému, který ohrožoval nezávislost řeckých městských států.

Filozofie

Platón – Ústava

Aristoteles – Poetika, Rétorika

Věda

Euklides

Archimédes

helenistické období

Řecká literatura se rozšiřuje na území Egypta, Přední Asie a Indie. Tam získává kosmopolitní ráz. Centrem říše se stává Alexandrie v Egyptě, kde je založena obrovská knihovna.

Římská literatura

V době, kdy řecká kultura dosáhla vrcholu, byli Latinové, předkové Římanů, polokočovným kmenem pastevců a lovců. Latinská římská literatura nebyla tak bohatá jako řecká, od níž dlouho přebírala hotové útvary i témata. Uměleckého vrcholu dosáhla až v prvních desetiletích císařství, tj. na začátku 1. st. př. n.l.

V Římě se rozvíjí:

dramatická tvorba

básnická tvorba

řečnictví

historické spisy

Drama

Titus Platu /250–184 př. n.l./

Rozvinul podle vzoru pozdní řecké komedie římskou dramatickou tvorbu. Jeho hry mělo obecenstvo ve velké jo oblibě. Nejznámější z her jsou:

Vychloubačný voják

Komedie o hrnci

Lišák Pseudovlád

Platu si vybíral náměty z událostí denního života. Uváděl na scénu zamilované mladíky, zklamané otce, lakomce, prohnané otroky i nevěstky. Psal hovorovým jazykem. Jeho komedie inspirovaly i mnohem později četné dramatiky /např. Millere – Lakomec/.

Básnická tvorba

Gaius Valerius Catullus /87–54 př.n.l./

představitel milostné poezie

ústředním tématem jeho básní je láska k dívce Lesbii.

Vláda prvního římského císaře Oktaviána Augusta /63-14 př.n.l./ usilovala o upevnění státu – státní zřízení měla podle císaře posilovat i literární tvorba. Proto Augustus podporoval ty básníky, kteří svým dílem připomínali staré římské ctnosti – plnění závazků k bohům, vlasti, rodině, statečnost, poctivost a oslavovali římské tradice. Literárním mluvčím Augustových snah o obrodu římského impéria se stal básník Publius Vergilius Maro.

Publius Vergilius Maro /70-19 př.n.l./

Svými současníky byl pokládán za nejlepšího římského básníka

Zpěvy pastýřské /Bukolika/

Zpěvy rolnické /Georgika/- zdůrazňují význam práce a půvab života na venkově

Vergiliovým nejproslulejším dílem je epos Aeneis.

Aeneis

Aeneovi, hlavnímu hrdinovi eposu bylo souzeno, aby uprchl z hořící Tróje. Po krušné cestě uprchl do Itálie a založil Řím. Prvních šest z dvanácti zpěvů vyplňuje líčení útrap a bloudění po moři, zastavení v Kartágu a milostné vzplanutí ke královně Dido. Vyprávění o cestě a bloudění připomíná Homérovu Odysseu. Druhá polovina eposu oslavuje Aeneovy hrdinské boje na italské půdě a volně navazuje na Homérovu Iliadu. Aeneas je líčen jako pravý muž. Ve skladbě je obsaženo poučení o slavné minulosti