Stredoveka filosofie - patristika a scholastika

Bůh ve své podstatě je nepoznatelný a nevyslovitelný. Vrcholem lidského poznání o Bohu je poučené nevědění = docta ignorantia. Člověk je velké tajemství a otázka, je jednotou duše a těla, duše je tvořena Bohem v okamžiku zplození. Člověk je božím obrazem, zejména svým rozumem a svobodou. Dalším tématem byla lidská svoboda. Nemocná svoboda musí být uzdravena a k tomu člověk potřebuje boží milost. Podle Augustina je zlo nedostatkem dobra. V otázkách vzniku světa vyjádřil jasné křesťanské pojetí o stvoření. V teorii poznání učil o logickém deduktivním poznání a o přímém vhledu k podstatě, jaké věci skutečně jsou - teorie osvícení = iluminace. Významnou roli v poznání i v životě má i láska. Ve své knize O boží obci rozdělil lásku na lásku sobeckou (pozemská obec), která je většinová a neperspektivní a lásku k Bohu a lidem, která je menšinová a pozitivní. Svoji filosofickou metodu přenesl do teologie, v člověku vidí obraz Trojice - člověk je jednotou paměti, rozumu a vůle.

SCHOLASTIKA

Je období evropského myšlení od 8. do 15. stol., filosofie rozvíjející se zpočátku zejména v klášterních a biskupských školách (název latinského schola), později na univerzitách. Je to období vzniku monumentálních církevních staveb (katedrály), rozmachu lidského rozumu a myšlení - žádné období temna.

RANÁ SCHOLASTIKA

Toto období předznamenal BOETHIUS, který překládal Aristotela a zpřístupnil jeho myšlenky. Vrcholným zjevem scholastiky je italský mnich ANSELM Z CANTERBURY (U. Eco - Jméno růže). Proslavil se svým pojetím vztahu víry a rozumu a originálním ontologickým důkazem Boží existence.

Ontologický důkaz boží existence = existuje-li pojem Bůh, musí za tímto pojmem stát i něco ve skutečnosti, pojem Bůh musí mít reálný základ. Není si myslet nic většího než je Bůh. Tento důkaz vytvořil mnoho námitek, z dnešního hlediska je to spíše zdůvodnění než důkaz.

Jedním z klíčových problémů scholastiky byl spor o univerzálie. Univerzálie jsou obecné pojmy, společný jmenovatel, společné znaky. Existují pojmy reálně ve skutečnosti nebo to jsou jen jména? Vydělily se dvě skupiny: a) realisté - obecné pojmy existují reálně ve skutečnosti

b) nominalisté - obecné pojmy neexistují, existují jen konkrétní jednotlivosti - jména

Kompromisní řešení navrhl francouzský filosof PIERRE ABÉLARD: „Obecné reálně existuje jen v jednotlivém a nikoliv mimo ně.“ Pojem žena existuje ve skutečnosti, ale nikoliv mimo konkrétní ženu. Začíná klást důraz na racionalitu. Šíření racionalismu vyvolalo odpor u některých filosofů, např. Bernard z Clairvaux a škola v Chartes a sv. Victoria v Paříži.

VRCHOLNÁ SCHOLASTIKA

13. století můžeme charakterizovat jako století dvou proudů: františkánského a dominikánského.

Františkánské hnutí založil FRANTIŠEK Z ASSISI. Snažil se vrátit k původním hodnotám křesťanství - chudoba, láska k člověku a přírodě, skromnost. Viděl, že je rozdíl v tom, co církev káže a co dělá. V tomto řádu byli nejdříve jen žebraví nevzdělaní mniši. Potřebovali najít učence, který by jejich učení zformuloval. Objevil se italský myslitel JAN FIDANZA = BONAVENTURA, snažil se vyvážit tradiční platónsko-augustiánské důrazy s aristotelskou filosofií. Celý život člověka pojal jako cestu k Bohu. Člověk ho poznává v přírodě i ve svém nitru. Zastával prioritu vůle před rozumem.