Seminární práce - Historie ošetřovatelství

HISTORIE OŠETŘOVATELSTVÍ

OBSAH

ÚVOD 2

TEORETICKÁ ČÁST 3

1. Pravěk (3 000 př. n. l.) 3

2. Starověk (3 000 př. n. l. – 500 n. l.) 3

2.2. Řecko 4

2.3. Čína 4

3. Středověk (500 n. l. – 1492 n. l.) 4

3.1. Křesťanské ošetřovatelské řády 5

3.2. Osobnost českého ošetřovatelství ve středověku 6

4. Novověk (1492 – 20. století) 6

4.1. 15. – 18. století 7

4.2. 19. století 7

4.2.1. Osobnosti ošetřovatelství v 19. století 7

4.2.2. Mezinárodní organizace sester (ICN) 9

4.3. 20. století 9

4.3.2. Česká asociace sester (ČAS) 10

4.3.1. Osobnosti ošetřovatelství ve 20. století 10

5. Současnost (21. století) 11

PRAKTICKÁ ČÁST 12

1. Výsledky dotazníku 12

ZÁVĚR 13

PŘÍLOHOVÁ ČÁST 14

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 15

ÚVOD

Znalost historie je velmi důležitá. Můžeme se z ní poučit, ale i přiučit. Ošetřovatelství má své nezastupitelné místo již od počátku lidské společnosti. Dalo by se říci, že starání se o druhé je přirozenou vlastností každého z nás. Ošetřovatelství ovlivňovalo, a stále ovlivňuje, společenské i sociálně-ekonomické podmínky společnosti. Naopak vliv na ošetřovatelskou péči měly hlavně války, náboženství, kulturní tradice, celkový zdravotní stav obyvatelstva a mnoho dalšího.

Téma této práce jsem si vybrala, protože si myslím, že historie je nedílnou součástí našich životů. Utváří se každý den. Ošetřovatelství je krásná vědní disciplína, o které stojí přečíst si něco více, než co slyšíme ve škole, a vědět, čím vším si prošla. A že toho nebylo zrovna málo!

TEORETICKÁ ČÁST

1. Pravěk (3 000 př. n. l.)

V pravěku se sice nedá mluvit o ošetřovatelství v pravém slova smyslu, avšak jisté prvky péče o druhé už se zde začaly objevovat. Jak jsem již uvedla v úvodu, péče o druhé je zřejmě jednou z lidských vrozených vlastností, a tak si tehdejší lidé pomáhali přirozenými cestami. Používali k tomu zkušenosti. Například voda k vymývání ran a ochlazování, některé rostliny a plody o kterých věděli, že mají příznivý vliv na zdraví a později začali dokonce používat i některé minerální látky. Existovalo však i mnoho věcí, které si nedovedli vysvětlit a báli se jich. Sváděli je na vyšší moc, zlé démony a duchy. Tak se péče o nemocné stala doménou šamanů a kněží.

2. Starověk (3 000 př. n. l. – 500 n. l.)

Ve většině starověkých civilizací byla nemoc považována za jakýsi trest seslaný od bohů na ty, kdo udělali něco zlého. Jedna z mála zemí, která se tomuto myšlení vymykala, byla Čína. Zde se na nemoci hledělo z racionálního hlediska a bylo k nim i tak přistupováno. Lékaři a ošetřovatelé v této době zastávali tatáž práci. Postupný vývoj v některých civilizacích přinesl nové poznatky o fungování lidského organismu, a tudíž i nové zkušenosti s léčbou a ošetřováním nemocných.