Seminární práce - Historie ošetřovatelství

2.2. Řecko

Nejvýznamnějším řeckým lékařem byl Hippokrates. V jeho učení již byly počátky představ o patologii stavů nemocí, dával rady o tom, jak se chovat k nemocnému a také vytvořil etická pravidla pro lékaře, která dodnes známe pod pojmem Hippokratova přísaha. Léčebné postupy ve starověkém Řecku byly docela podobné těm našim. U nemocných se zjišťovaly symptomy, určovala se diagnóza a také prognóza. Rány léčili pomocí bylinných a minerálních směsí, popřípadě pomocí vína či octa. Používala se škrtidla a také metoda zvaná auskultace – vyšetření poslechem. Tato metoda byla bohužel po období starověkého Řecka zapomenuta a znovu objevena až v 15. století.

2.3. Čína

Čínská medicína byla zcela oddělena od náboženství i magie. Lékaři se stali profesionály a byli organizováni ve státem řízeném systému. K léčbě nemocí používali své vlastní zkušenosti a úvahy a již se neobraceli k vyšším silám, aby jim pomohly. Hojně se užívala akupunktura, bylinná terapie, masáže, dechová a tělesná cvičení a také dieta. V Číně také vzniklo největší farmakologické dílo, které popisovalo asi 2 000 druhů léčiv.

3. Středověk (500 n. l. – 1492 n. l.)

V raném středověku lze hovořit o počátcích ošetřovatelské péče v pravém slova smyslu. Bylo spojeno především s šířením křesťanství. V mužských a ženských klášterech se pěstovaly byliny a vyráběly léky. K podpoření účinku léku se u nemocného odříkávali modlitby a přikládaly různé talismany. Při klášterech vznikaly také špitály – takzvané klášterní nemocnice. Zakládaly se mnohé křesťanské ošetřovatelské řády. Od 12. století začínají některá větší města zakládat své vlastní civilní nemocnice. Ty však sloužily pouze jako prostor pro umístění sirotků, starých a chudých obyvatel. Modlitby, relikvie, amulety a další křesťanské zvyklosti nahradily hygienická opatření v dobách pandemií, a tím rostla i úmrtnost obyvatelstva. Tento evropský temný středověk znamenal ztrátu velkého množství zkušeností z oblasti lékařství a ošetřovatelství z dob starověku.

3.1. Křesťanské ošetřovatelské řády

Počátky řádového ošetřovatelství spadají až do 10. století. Vznikali především za účelem pomoci chudým, nemocným a trpícím. Členové těchto řádů skládali slib chudoby a veškerý svůj majetek odevzdávali do správy řádu. Křesťanské ošetřovatelské řády se dělí na církevní, rytířské a světské.

Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského

Je jedním z nejstarších charitativních řádů. Byl oficiálně založen v roce 1113 papežem Pascalem II. Řád byl militarizován po nárůstu jeho členů a také stále zvyšující se potřebě chránit lazarety před nebezpečím a útoky arabů. Tito rytíři se nesoustředili pouze na ošetřování nemocných, ale bojovali i v různých válkách po boku dalších křesťanských řádů, jako byli například templáři. V českých zemích měl tento řád centrum v Praze a Kutné Hoře.