Komparace politických systémů

Česká republika

Občané České republiky si v přímých volbách volí prezidenta, členy horní a dolní komory. Aktivní volební právo je pro všechny 18 let, pasivní se mění podle druhu úřadu: prezident a senátor – 40 let, poslanec 21 let. Dny, kdy mohou jít občané volit trvají dva dny, většina států povoluje pouze jeden den.

Prezidentské většinové volby se uskutečňují každých pět let. Pokud kandidát získá přes polovinu platných volebních hlasů, stává se vítězem. Ve většině případů žádný kandidám nemá takovou převahu, proto se uskuteční druhé kolo voleb, do kterého postupují dva kandidáti s nejvíce obdrženými hlasy v kole prvním.

Volby do senátu, který činí 81 členů s šestiletým mandátem, se konají každé dva roky. Nejsou voleni všichni najednou, ale obměňuje se jedna třetina – 27 senátorů. Volby se uskutečňují v jednomandátových obvodech (viz. Obrázek č. 1) a jsou na stejném principu jako volby prezidentské. Počet obvodů odpovídá počtu senátorů. Nejčastěji se konají současně s nějakou další volbou, např. do obecních či krajských zastupitelstev.11

Do Poslanecké sněmovny je mandát na čtyři roky a volí se 200 poslanců. Využívá se stejný systém poměrného zastoupení jako v belgickém parlamentu.

Legislativní proces

Belgické království

Účastníky legislativního procesu jsou král (respektive i vláda) a dolní i hodní komora parlamentu. Zákony jsou ve většině případů navrhovány vládou a před vlastním předložením parlamentu jsou poskytovány ke předběžnému projednání Státnímu výboru.12 Poté na základě zaměření návrh postupuje do příslušné komory parlamentu. Pro usnesení schopnost musí být přítomna většina členů parlamentu. Hlasování musí být provedeno o každém jednotlivém článku daného návrhu. Musí být přijat většinou hlasů přítomných členů parlamentu. Pokud je stejný počet pro i proti, návrh je zamítnut.13

Existují i další možnosti schválení návrhů. Druhým typem je rovné postavení obou komor parlamentu. Návrh zákona může být přijat jen za podmínky, pokud obě komory se shodnou na stejném znění textu. Tento způsob se uplatňuje v oblastech týkajících se institucionálního ustanovení, souhlasu s mezinárodními smlouvami, zákonů upravujících uspořádání státu, zákonů schvalujících dohodu o spolupráci mezi federálním státem, komunitami a regiony, zákonů ohledně Státní rady, Soudních dvorů a soudů a zákonů vyžadující speciální většinu a také při přijímání prohlášení o změně ústavy.14

Je možné aplikovat také tzv. systém jedné komory, kdy je z procesu vyloučen Senát, schvalování zákonů tak připadá pouze na Sněmovnu reprezentantů a krále, respektive vládu. Sněmovna se stává jediným rozhodovacím orgánem v záležitostech týkajících se státního rozpočtu a financí, vojenského kontingentu, udělování občanství a také zákonů o občanskoprávní a trestněprávní odpovědnosti ministrů.