1. ST╡T A PR╡VO

Rozlišujeme tyto prameny práva:

• psané – ve státech světa s původem římského práva (např. zákony, smlouvy),

• nepsané (např. zvyky, obyčeje, tradice) – zvyková práva jsou dlouhodobé zachovávána a uplatňována od minulosti, vynutitelná dle tradičních obyčejů,

• prvotní – určující je právní předpis, zákon, smlouva, precedens,

• druhotné – odvozené, vyhlášky, věstníky atd.,

• materiální – skutečnosti, společenské a hospodářské poměry, historické okolnosti, nahodilé skutečnosti, přírodní katastrofy, které nutí stát k úpravě vztahů atd.,

• formální primární – předpisy vysvětlující obsah konkrétního práva, v nichž právní normy vstupují do právního řádu (např. normativní akty, normativní smlouvy, soudní a správní precedenty, judikatura atd.)

• formální sekundární – předpisy, vládní dokumenty, učebnice, právnické slovníky, právnická periodika,

• judikatura českých soudů – judikatura Evropského soudního dvora je nadřazena vnitřnímu právnímu řádu členského státu EU.

ČLENĚNÍ PRÁVA

Subjektivní právo

• Možnost chování, zaručenou právním subjektům objektivním právem. Nakolik tato možnost chování je státně mocensky uznána a zaručena, představuje subjektivní pozitivní právo. Struktura subjektivního práva zahrnuje jak samotnou možnost chování, tak tomu odpovídající právní povinnost jiného právního subjektu. Právní povinnost je možno vymezit jako nutnost chovat se určitým způsobem pod hrozbou sankce. (subjektivní právo → konkrétní)

Objektivní právo

• soubor platných právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznaných státem

• Pojem „objektivní právo„ nelze chápat v tom smyslu, že vzniká nezávisle na lidské vůli

• Objektivní právo → abstraktní

Veřejné právo

• Upravuje vztahy mezi státem a občany, v nichž stát vystupuje jako nadřízený. Je to právo přednosti veřejného zájmu, právo veřejné moci, právo státu a moci. Veřejné právo se týká styku jedince s orgány veřejné moci.

• Do veřejného práva zařazujeme právní odvětví:

  • ústavní,

  • správní,

  • finanční,

  • sociální,

  • soudní,

  • trestní,

  • mezinárodní právo veřejné,

  • evropské právo a právo EU.

Soukromé právo

• vyznačuje se rovnovážným stavem moci a práva, upravuje vztahy mezi subjekty navzájem tak, že všichni jsou si rovni, mají stejná práva i stejné povinnosti. V procesu porušování právních norem není rozdíl mezi státní organizací, občanem, samosprávou, PO a FO. U soukromého práva je důležitý soukromý zájem. Zásady soukromého práva navazují na ústavní principy. Mezi zásady soukromého práva patří např. zásada nikomu bezdůvodně neškodit, chovat se slušně v souladu s dobrými mravy, dodržovat smlouvy a dohody, dát každému, co mu patří.

• Mezi soukromá práva právní odvětví zařazujeme právo:

  • pracovní,

  • obchodní, živnostenské

  • rodinné,

  • občanské právo hmotné, majetkové absolutní a relativní, družstevní, pozemkové,

  • mezinárodní právo soukromé.