Obcanske pravo C

zástavní smlouva určí něco jiného. Z plodů a užitků se zástavní právo vztahuje jen na ty, které nejsou

odděleny. Zástavní dlužník se zdrží všeho, čím se zástava zhoršuje na úkor zástavního věřitele.

Zástavní věřitel, kterému byla zástava odevzdána, je oprávněn mít ji u sebe po celou dobu trvání

zástavního práva. Zástavní věřitel může zástavu užívat jen se souhlasem zástavního dlužníka a

způsobem pro zástavního dlužníka neškodným. Zástavce = vlastník zastavené věci. Zástavcem je

zpravidla dlužník, ale může to být i třetí osoba od dlužníka odlišná.

Jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit z výtěžku zpeněžení zástavy ve

veřejné dražbě. Splatnost = okamžik, kdy je dlužník povinen plnit. Ujedná-li se, že zástavní věřitel

může zástavu prodat jiným způsobem než ve veřejné dražbě, je povinen postupovat při prodeji s

odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za cenu, za kterou

lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase.

Zástavní dlužník strpí výkon zástavního práva, vydá zástavnímu věřiteli zástavu i s listinami

potřebnými k převzetí, prodeji a užívání a poskytne mu další potřebnou součinnost. Z výtěžku

zpeněžení zástavy se hradí pohledávka včetně příslušenství. Zbytek z výtěžku zpeněžení zástavy náleží

zástavci. Zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo.

Zástavní právo zanikne, ale pohledávka trvá,

a) zanikne-li zástava,

b) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva,

c) vrátí-li zástavní věřitel zástavu zástavci nebo zástavnímu dlužníkovi,

d) složí-li zástavce nebo zástavní dlužník zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci, nebo

e) uplyne-li doba, na kterou bylo zástavní právo zřízeno.

ZADRŽOVACÍ PRÁVO

Kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění

splatného dluhu osoby, které by jinak měl věc vydat. Zadržet cizí věc nesmí ten, kdo ji má u sebe

neprávem, zejména zmocnil-li se jí násilně nebo lstí. Kdo zadržel cizí věc, vyrozumí dlužníka o jejím

zadržení a jeho důvodu. Zadržovací právo vzniká zadržením movité věci dlužníka. Věřitel je povinen

pečovat o zadrženou věc. Užívat zadrženou věc může věřitel jen se souhlasem dlužníka a způsobem

pro dlužníka neškodným. Pokud dlužník nesplní svůj dluh, věřitel může zadrženou věc zpeněžit a

uspokojit se z výtěžku prodeje.

Zadržovací právo zaniká

a) zánikem zajištěného dluhu nebo zadržené věci,

b) vzdá-li se věřitel zadržovacího práva jednostranně nebo ujednáním s vlastníkem zadržené věci,

c) dostane-li se věc trvale z moci věřitele.

3) závazkové právo – charakteristika, vysvětlení základních pojmů, způsoby vzniku závazků a možnosti jejich zajištění