Právo EU

Primární a sekundární právo:

• primární právo (výše citované) a smlouvy mezi členskými státy EU či i se třetími státy

• primární právo je základním a má nejvyšší právní sílu

• tyto smlouvy a jejich změny musí být ratifikovány členskými státy

• sekundární právo či právní akty EU jsou nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska
  a doporučení

• tato práva se přímo týkají občanů EU

nařízení = právní akty, obecní a přímo závazné v každém členském státě, nařízení má přednost před zákonem členského státy a je nástrojem sladění jednotlivých důležitých právních norem

směrnice = právní akty, které zavazují členské státy provést ve svém právním řádu k určitému datu jisté změny tak, aby si právo jednotlivých států neodporovalo a poskytovalo srovnatelnou úroveň ochrany. Jsou nástrojem harmonizace národních právních řádů

rozhodnutí = přijímaná orgány EU, jsou závaznými právními akty, vztahující se však pouze na ty členské státy, firmy nebo jednotlivce, jimž jsou adresována. Platí přímo, nejsou obecná, jsou závazná, ale jen pro vybrané subjekty

stanoviska a doporučení = nejsou právně závazná

• právo EU má přednost před právem členských států a je uvnitř těchto států bezprostředně účinné – zásada nadřazenosti (přednosti) práva EU nad národním právem členského státu, deklaruje, že v případě konfliktu mezi ustanoveními obou právních řádů, převládá právo EU

• každý soudce by měl znát normy práva EU a je povinen je aplikovat přednostně před normami práva svého státu