Právo - základní pojmy

Právo a právní stát

Právo je systém pravidel (norem), které mají určitou závaznou podobu (formu) a jsou vynutitelná (státem - policií, soudy).

Zdroje práva: morálka, náboženství (v Evropě - křesťanství), tradice a zvyky (každá civilizace má své vlastní).

Pozitivní právo – jasně vymezené zákony v písemné podobě

Přirozené právo – vychází z přirozených zvyků lidské společnosti, práva jsou dána všem lidem bez rozdílu

právo objektivní – law, abstraktní – souhrn norem – upravují společenské vztahy všeobecně, uznané státem – sbírky zákonů

právo subjektivní – right (nárok), konkrétní osoby - oprávnění účastníka právního vztahu – např. vlastnické právo

Právní stát

- jeden ze znaků každého demokratického a moderního státu

- znamená především omezení moci prostřednictvím zákonů a jiných právních předpisů a kontrolu veřejné (státní) moci.

Hlavními principy právního státu je spravedlnost a právní jistota (vymahatelnost a předvídatelnost práva).

Stručné dějiny práva

Starověk – Mezopotámie – Chammurapiho zákoník (17. stol. př. n. l.) – princip „oko za oko“, tvrdé tresty, nerovnost lidí před zákonem

Římské právo – systematické, ucelené, jednotlivá právní odvětví, podrobně popsáno i soukromé a občanské právo

Byzantský (Východořímský) císař Justinián I. – 6. stol. - Corpus iuris civilis (Sborník občanského práva)

Římské právo částečně převzaly i germánské zákoníky (založeny výrazněji na zvykovém – tradičním právu).

Středověk – vliv křesťanství – církevní (kanonické) právo, ordály (tzv. Boží důkazy), inkvizice – přiznání vynucené mučením – právo útrpné

Novověk – Francie – Napoleon – Code civil (1804) – občanská a lidská práva, větší rovnost před zákonem

Vývoj práva v českých zemích

1039 – Dekreta knížete Břetislava – nejstarší český zákoník

Právo ve středověku nejednotné: dvorské, zemské, městské, církevní

Přelom středověku a novověku – Vladislavské zřízení zemské (1500)

20. léta 17. stol. - Obnovené zřízení zemské, posílení moci panovníka (Habsburků) – panovnický absolutismus, na úkor ostatních vrstev společnosti

18. století – Marie Terezie a Josef II. – reformy právního systému – humanizace, 1781 zrušení nevolnictví – posílení práv poddaných

1811 – Všeobecný zákoník občanský

Po vzniku ČSR – první ústava až v roce 1920 - demokracie

1939 – Protektorát Čechy a Morava – nacistické zákony

1948 – komunistický převrat – Ústava 9. května – vedoucí úloha komunistů, omezení vlastnických práv, důraz na kolektivní vlastnictví

Ústava z roku 1960 – ČESKOSLOVENSKO se stalo socialistickou republikou, ústava 1968 - ČESKOSLOVENSKO vyhlášeno federací českého a slovenského národa

1990 – návrat k demokracii a právnímu státu