big5

Lexiální/ lexikální hypotéza
Základní snahou při zkoumání osobnosti byla už od pradávna snaha vytvořit něco jako „mapu osobnosti“, což se nepovedlo jednoznačně vyřešit ani ve 20. stoletím. Problémy byly dva: Problém vymyslet/vytvořit přístup a druhý zvolit metodu. V roce 1884 formoval Galton obecnou lexikální hypotézu – předpoklad, že nejpodstatnější individuální rozdíly jsou uchovány v jazyce. Podstatou lexikálních studií je nejprve ze slovníku vybrat slova, která se používají pro popisování osobnosti, redukovat je a s pomocí metody faktorové analýzy vlastnosti uspořádat. Funguje podle následujícího schéma:

Lexiální analýza 1) Hrubé síto (ze všech slov ve slovníku se vyberou všechna přídavná jména popisující osobu „veselý, náruživý“)

2) Jemné síto, (tady je cílem odlišit rysy od ostatních vlastností – buď za pomocí rigidního klasifikačního systému či spíše se vlastnosti redukují na základě toho, do jaké míry je vlastnost použitelná pro charakterizování osoby – ososbností relevance – 1. dispozice, 2.chování a prožívání 3.společenské/sociální aspekty,4. charakteristiky zevnějšku 5. neobvyklé pojmy -podílí se větší počet nezávislých posuzovatelů)-vybraná jako reprezentativní ta, u kterých se na zařazení do kategorie shodla většina posuzovatelů

3) Faktorová analýza- několik set „reprezentativních rysů“ – třeba zjistit, jestli tvoří nějakou jednodudušíí -statistická metoda-faktorová analýza (přídavná jména se předloží stovkám osob, které na číselné stupnici zaznamenají, do jaké míry je každý z uvedených rysů charakterizuje – na základě tohoto sebehodnocení pak faktorová analýza redukuje proměnné- tedy rysy vyjádřené přídavnými jmény a seskupí je do určitého počtu faktorů.

4) big 5, liší se v každém jazyce

(Faktorovou analýzu použil o století později, ve 40. letech použil Catell). Nejdůležitější dimenze, takto odvozeny, tvoří pětifaktorový model, pro který zavedl Goldberg pojem BIG5. Goldberg si nemyslí, že by pět dimenzí zcela vystihovalo lidský charakter, ale že 5 dimezí popisuje osobnost na nejvyšší úrovni abstrakce.

Jednotlivé modely

McCrae a John – 1992 model OCEAN, openess to new exprience, konšeíšent, extraversion, agríblnes, Neurocitism – návrh vyvolává dojem, že jednotlivé faktory jsou rovnocenné a stejně důležité, což lexiální výzkumy nepotvrzují.

Oproti tomu Norman v 1963 seřadil faktory podle robusnosti, označil je římskými čísly: I. Extraveze, II. Přívětivost, III. Svědomitost, IV, emocionální stabilita, V. Kultura. Z pěti dimenzí se nejčastěji diskutuje o páté – známá pod pojmem kultura u Normana, Goldberg jí má jako intelekt, ale také openness to new experience, či imaginace.

Česky: Živost/Extraverze (společenskost, snadná sociální adaptabilita, výřečnost, navazování nových kontaktů x zaměření se na vlastní svět, preferování samoty)