Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Charakterizujte co je zamerenost osobnosti a jeji poruchy, citova deprivace a frustrace

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (46,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

7. Charakterizujte co je zaměřenost osobnosti a její poruchy: citová deprivace a frustrace Zaměřenost osobnosti je soubor vlastností, kterým je společná orientace jedince na určité cíle a usilování o určité hodnoty. Součástí zaměřenosti je aktivizace schopností, případně celkového psychického i tělesného potenciálu člověka. Jedinci u kterých není rozvinuta zaměřenost, málokdy o něco dlouhodobě usilují, málokdy mobilizují své předpoklady a síly k aktivitám, jimiž by něco dokázali. Jsou tedy odkázáni pouze na vnější podněcování (odměny, tresty, lákadla) vyvolávající dočasná chtění. Takové podněty nejsou dostatečnou hnací silou rozvoje osobnosti. PORUCHY ZAMĚŘENOSTI OSOBNOSTI Zaměřenost osobnosti nevede vždy k cílům a uspokojení. Vedle běžných těžkostí, které provázejí každého z nás a vyrovnávat se s nimi je běžnou nezbytností, existují vážnější strádání. Lidé se liší v tom, jak jsou k nim náchylní nebo naopak odolní a jaké prostředky mají, aby se s nimi mohli vyrovnat. Platí, že strádání ve sféře zaměřenosti v dětském věku mnohem snáze ústí k poruchám osobnosti, které se projevují dlouhodobě. Existují různé druhy poruch, nejčastějších z nich jsoucitovédeprivace a frustrace. DEPRIVACE Deprivace znamená strádání. V psychologii deprivace dělíme na: a)DEPRIVACE CITOVÁ: kdy dítě strádá neuspokojením potřeby vřelých citových vztahů, které by mu poskytovaly přesvědčivý prožitek, že je milováno a že se může plně bez úzkosti a zábran svěřit druhému člověku. b)DEPRIVACE SENZOMOTORICKÁ: kdy dítě postrádá rozmanitost podnětů aktivizujících je smyslově, kdy je omezováno v pohybu. Deprivačně působí jednotvárné, monotónní prostředí, kde se nic neděje, kde chybí barvy a tvary kde nejsou předměty, s nimiž jde manipulovat. c)DEPRIVACE ČINNOSTNÍ:kdy dítěti chybí podněty motivující je k činnostem, jimiž aktivně řeší svůj vztah k prostředí, orientuje se v prostředí, získává zkušenosti o možnostech zasahovat do procesů probíhajících v jeho okolí a ovlivňovat události. Hlavní pozornost je věnována citové deprivaci v raném věku. Vzniká při odloučení dítěte od rodiny, kdy dítě v jiném prostředí nenachází osobní vztahy, nemůže se vciťovat do druhých a druzí se nevciťují do něho. K tomu dochází např. při dlouhodobém pobytu v nemocnici, v důsledku předání dítěte do veřejné výchovné instituce, přesunem zájmů rodiny z dítěte na jiné problémy. Citovou deprivací trpí také děti v jinak dobrých rodinách, avšak s citově chladnou matkou. Takové dítě může být obklopeno všemožnou péčí (např. chův, vychovatelek a služebných), ale chybí mu prožitek lásky a vcítění. Citová deprivace působí na malé děti nejhůře ze všech ostatních strádání. R. Spitz zkoumal vývoj dětídelikventních matek ve vězení, které byly ponechány matkám v nehygienickém a nemateriálním prostředí, byli mnohem odolnější a vyvíjeli se lépe, než děti, které byli v ústavních zařízeních s dobrým materiálnem a hygienou. Je-li strádání silné a probíhá v prvních letech života dítěte, vznikádeprivační syndrom, který má dvě základní podoby: 1) pasivní: Dítě je zaražené a málo se projevuje, nemá o nic zájem a je apatické. Opožďuje se ve vývoji. Vzniká dojem, že má omezené schopnosti, což ovlivňuje jeho budoucnost negativně. Tyto příznaky bývají doprovázeny oslabenou imunitou a častou nemocností, protože dítě pro celkovou ochablost neaktivizuje svůj obranný systém. Mezi kamarády je spíše neoblíbené a odstrkované. 2) aktivní: Dítě je velmi živé, pro svoje okolí až neúnosným způsobem. Bývá považováno za vlezlé, dotěrné, vnucující se do pozornosti okolí, chtivé upoutat. Mezi vrstevníky je agresivní a hlučné, snaží se udělat dojem, tudíž také nebývá oblíbené. Který ze způsobu syndromu se u dítěte projeví, závisí na jeho temperamentovém typu i na vnějších okolnostech. Jedinci, kteří v dospívání či dospělosti ztroskotávají a upadají do vážných krizí je vysoké procento těch, kteří v dětství strádali. Tito jedinci se často nedovedou vcítit do druhých, dopouštějí se na nich násilí a mají větší sklony ke kriminalitě a závislostem. Deprivaci lze podle E. Vančurové pozorovat na dětské kresbě. Deprimované děti kreslící svůj autoportrét kreslí samy sebe jako malé postavičky v rohu na obrázku jakoby směřovaly ven. Naopak zdravé děti se kreslí veliké, uprostřed obrázku a s úsměvem. FRUSTRACE Frustrace znamená zmaření, zabránění. Jde o strádání způsobené zmařením vytyčeného cíle (uspokojování potřeby), poněvadž na cestě k němu vyvstala překážka. Např.touha chlapce po seznámení s dívkou, která ho přitahuje a pozvat ji na schůzku, může být mařena různými překážkami. Třeba chlapec má pocit, že se to nesluší, stydí se nebo nemá odvahu. V tomto případě jde ovnitřní překážku, kterou vytvářejí morální zábrany, nedostatek zkušeností nebo malé sebevědomí. Překážka může být ale také v dívce, protože je už zadaná, nebo se jí chlapec nelíbí. Překážka může být ve vzdáleném bydlišti. Cílem naší touhy, která je frustrována může být úspěch ve škole, koupě lákavé věci, zeštíhlení.Překážky pak mohou býtvnitřní, sociální, fyzické. Frustrace uspokojování důležitých potřeb a zájmů vede k zátěži: jedinec musí na své trápení stále myslet, nemůže se řádně soustředit, je rozrušený.S frustracemi se tedy pojí výrazné citové a fyziologické průvodní znaky. Stupňování frustrace a její dlouhodobé trvání mohou posléze vyústit i ve zhroucení jedince. Psychologie popsala charakteristické mechanismy reagování na frustraci, kterou jedinec nedokáže vyřešit.Patří mezi ně zejména: a)ÚTĚK DO FANTAZIE -snění, iluze o úspěchu - přináší iluzorní útěchu a zapomnění b)AGRESE -frustrovaní jedinci bývají agresivnější. Agrese může být vedena proti překážce uspokojení potřeby (proti osobě, která něco zakazuje). To bývá nemožné, je-li tato osoba silnější nebo má vyšší sociální status, nebo je chráněná morálním cítěním frustrovaného. Proto se agrese častěji obrací proti „náhradním objektům“, na nevinné oběti, které nemají s frustrovaným nic společného. Vhodným objektem útoku se pak stávají slabí jedinci, zvířata nebo předměty - vandalismus

Témata, do kterých materiál patří