Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Co je podstatou uceni a charakterizujte jeho jednotlive druhy

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (43,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

8. Co je podstatou učení a charakterizujte jeho jednotlivé druhy Učením označujeme činnosti, kterými jedinec získává, rozšiřuje a prohlubuje své poznatky o světě. Osvojuje si nové dovednosti a postupy, mění své chování i vlastnosti, rozvíjí a kultivuje svou osobnost. Učení probíhá na základě zhodnocování a využívání průběhu i výsledků činností předcházejících - tedy na základě zkušenosti. Je těžké učení definovat, protože obsahuje mnoho témat, problémů a poznatků. S učením se můžeme setkávat v různých situacích - ve škole (jako studenti), jako malé děti (učíme se stát, chodit, mluvit), učíme se i to co je nežádoucí vědět (kouřit, pít alkohol, brát drogy), mladý manželský pár se učí žít spolu, starý člověk se učí žít bez partnera a snášet samotu, práce na sobě samém, my někoho musíme učit (např. štěně aby neničilo byt). POSTŘEHY O UČENÍ 1. Učení se prezentuje v různých podobách - druhy učení podle obsahu a pochodů k naučení 2. Učení může být záměrné - uvědomujeme si ho, rozhodli jsme se pro ně nebo nezáměrné - probíhá mimoděčně ani si neuvědomujeme, že se učíme 3. Učení můžeme posuzovat z hlediska míry jeho řízení: plně řízené učení - pevně regulované, neřízené učení - učenému jsou poskytovány nabídky co by se mohl učit, kdyby chtěl 4. Učební autoregulace - učící si učební činnost řídí sám 5. Učení vede k pozitivním, žádoucím efektům (mravnost, společenský rozvoj, osobní rozvoj), ale i k negativním efektům, které osobnost ohrožují ve vývoji, zdraví, kondici 6. Učení je celoživotní proces 7. Učení neprobíhá nejen u člověka, ale i u zvířat DRUHY UČENÍ Pojetí druhů učení vychází ze skutečnosti, že učení probíhá na celé řadě různých úrovní životních projevů našeho organismu. Rozděluje se na: 1) UČENÍ PODMIŇOVÁNÍM Jde o druh učení, který je spjat s našimi fyziologickými procesy. Vymyká se kontrole našeho vědomí, probíhá, aniž o tom víme. Zákonitosti učení podmiňováním zformuloval psycholog I. P. Pavlov (experimenty se psy). Pokusné zvíře - pes, podmíněný podnět - lampa, nepodmíněný podnět - potrava, nepodmíněná reakce - slintání. Postupně pes slintal na pouhé rozsvícení lampy - podmíněná reakce. Podmíněný podnět sám o sobě nevyvolá specifickou reakci, stane se to až po spojování s nepodmíněným podnětem = zpevnění. Když po určité době vypustíme NP, dojde k vyhasínání spoje. Učení podmiňováním má v přirozených životních podmínkách značný biologický význam. Podmíněné podněty mají úlohu signálů, hlásí organismu, co bude následovat, vybízejí ho včas reagovat. Podstatou učení podmiňováním je schopnost organismu učit se reagovat na podmíněné (původně neutrální) podněty: a) emocionálně - citem radosti, strachu b) vegetativně - fyziologickými reakcemi (slinění, zježení srsti) Proto někdy tento druh učení někdy nazýváme učením emociálně vegetativním, příklad předzkouškou strach - tréma. 2) UČENÍ POKUSEM A OMYLEM (POSTUPNOU APROXIMACÍ) Klasickým představitelem je E. L. Thorndike, který sledoval zvířata o něco usilující. Například kočka v kleci, kde je páčka k přísunu potravy. Kočka klec prozkoumává, činí pokusy a omyly, náhodně při tom zavadí o páčku. Naučila se instrumentálnímu chování = chování, které je nástrojem k dosažení cíle. Zásada postupné aproximace - postupné směřování běžného chování ke konečnému cílovému chování. B. F. Skinner vypracoval koncepci zevrubné reformy vyučování na základěprogramového učení. Programové učení je založeno na 4 hlavních principech: 1. Princip aktivní odpovědi: je založen na otázkách, na které aktivní žák odpovídá 2. Princip malých kroků: žák má postupovat plynule, krok za krokem 3. Princip průběžného zpevňování: odměňování žáka, chvála 4. Princip individuálního tempa: žák má postupovat rychlostí, která je mu vlastní 3) UČENÍ SENZOMOTORICKÉ (SMYSLOVĚ POHYBOVÉ) Je to takové učení, díky kterému ovládáme úkony náročné na vnímání, pohyb a vzájemné propojení vjemů s pohyby. Na základě tohoto učení se dítě učí chodit, kreslit a psát. Senzomotorický základ mají i všechny druhy fyzické práce a sportovní činnosti. Toto učení probíhá i u zvířat (založeno na instinktu). Člověk se musí učit i vzpřímenou chůzi, jeho senzomotorické učení se opírá o lidské prostředky - slovní instrukce. Může probíhat spontánně, ale také uvědoměle. Učení senzomotorických dovedností se dělí do tří fází: a) fáze počátečního seznamování - předvedení požadovaného úkonu, napodobení b) fáze procvičování - cvičení, úkon se opakovaně provádí, rozložení na komponenty c) fáze aplikace - využívání a zdokonalování Při senzomotorickém učení je důležitá kontrola a sebekontrola - zpětná vazba. Na základě vhodně využívaného senzomotorického učení se formují kvality jako postřeh, obratnost, hbitost, pohotovost. Pozitivně ovlivňují tělesnou i duševní kondici. 4) UČENÍ VERBÁLNÍ (SLOVNÍ) Je to činnost specificky lidská (výjimky primáti, delfíni). Při verbálním učení se člověk učí zvládat slova, vnímat jejich význam i funkci v procesu komunikace mezi lidmi. Učí se vnímat projev řeči a druhých a rozumět mu. Jazyková kompetence osobnosti = propojení porozumění řeči druhých a rozvinutí vlastního projevu srozumitelného druhým. Jazyk, řečová kompetence je důležitým prostředkem komunikace mezi lidmi, ale je i hlavním činitelem vývoje myšlení. B. Bernstein prokázal, že děti se učí zvládat svůj mateřský jazyk v jazykovém kódu: a)rozvinutý jazykový kód (elaborovaný): jazyk je radostný projev, uchopení problému pomocí jazyka napomáhá úspěšnému zvládnutí v řeči vnitřní (samomluva, promýšlení) i řeči vnější (rozmluva s někým jiným). b)omezený jazykový kód: řeč je zažita jen jako nástroj pro vyjadřování příkazů, zákazů, instrukcí nebo pro sdělování základních pocitů a stavů Vznik příslušného kódu souvisí s převládajícími formami komunikace mezi členy okolí dítěte. 5) UČENÍ POJMOVÉ Je úzce propojeno s učením slovním. Pojmy jsou vyjádřením obecných a podstatných znaků určité skupiny jevů, tedy znaků, jimiž se vyznačují všechny jevy, které do dané skupiny patří. Pojem vymezujeme tak, že zobecníme znaky, které jsou společné podstatné a

Témata, do kterých materiál patří