Co je podstatou uceni a charakterizujte jeho jednotlive druhy

b) vegetativně - fyziologickými reakcemi (slinění, zježení srsti)

Proto někdy tento druh učení někdy nazýváme učením emociálně vegetativním, příklad předzkouškou strach - tréma.

2) UČENÍ POKUSEM A OMYLEM (POSTUPNOU APROXIMACÍ)

Klasickým představitelem je E. L. Thorndike, který sledoval zvířata o něco usilující. Například kočka v kleci, kde je páčka k přísunu potravy. Kočka klec prozkoumává, činí pokusy a omyly, náhodně při tom zavadí o páčku. Naučila se instrumentálnímu chování = chování, které je nástrojem k dosažení cíle.

Zásada postupné aproximace - postupné směřování běžného chování ke konečnému cílovému chování.

B. F. Skinner vypracoval koncepci zevrubné reformy vyučování na základě programového učení. Programové učení je založeno na 4 hlavních principech:

1. Princip aktivní odpovědi: je založen na otázkách, na které aktivní žák odpovídá

2. Princip malých kroků: žák má postupovat plynule, krok za krokem

3. Princip průběžného zpevňování: odměňování žáka, chvála

4. Princip individuálního tempa: žák má postupovat rychlostí, která je mu vlastní

3) UČENÍ SENZOMOTORICKÉ (SMYSLOVĚ POHYBOVÉ)

Je to takové učení, díky kterému ovládáme úkony náročné na vnímání, pohyb a vzájemné propojení vjemů s pohyby. Na základě tohoto učení se dítě učí chodit, kreslit a psát. Senzomotorický základ mají i všechny druhy fyzické práce a sportovní činnosti. Toto učení probíhá i u zvířat (založeno na instinktu). Člověk se musí učit i vzpřímenou chůzi, jeho senzomotorické učení se opírá o lidské prostředky - slovní instrukce. Může probíhat spontánně, ale také uvědoměle. Učení senzomotorických dovedností se dělí do tří fází:

a) fáze počátečního seznamování - předvedení požadovaného úkonu, napodobení

b) fáze procvičování - cvičení, úkon se opakovaně provádí, rozložení na komponenty

c) fáze aplikace - využívání a zdokonalování

Při senzomotorickém učení je důležitá kontrola a sebekontrola - zpětná vazba. Na základě vhodně využívaného senzomotorického učení se formují kvality jako postřeh, obratnost, hbitost, pohotovost. Pozitivně ovlivňují tělesnou i duševní kondici.

4) UČENÍ VERBÁLNÍ (SLOVNÍ)

Je to činnost specificky lidská (výjimky primáti, delfíni). Při verbálním učení se člověk učí zvládat slova, vnímat jejich význam i funkci v procesu komunikace mezi lidmi. Učí se vnímat projev řeči a druhých a rozumět mu. Jazyková kompetence osobnosti = propojení porozumění řeči druhých a rozvinutí vlastního projevu srozumitelného druhým. Jazyk, řečová kompetence je důležitým prostředkem komunikace mezi lidmi, ale je i hlavním činitelem vývoje myšlení. B. Bernstein prokázal, že děti se učí zvládat svůj mateřský jazyk v jazykovém kódu:

a) rozvinutý jazykový kód (elaborovaný): jazyk je radostný projev, uchopení problému pomocí jazyka napomáhá úspěšnému zvládnutí v řeči vnitřní (samomluva, promýšlení) i řeči vnější (rozmluva s někým jiným).