Co je podstatou uceni a charakterizujte jeho jednotlive druhy

b) omezený jazykový kód: řeč je zažita jen jako nástroj pro vyjadřování příkazů, zákazů, instrukcí nebo pro sdělování základních pocitů a stavů

Vznik příslušného kódu souvisí s převládajícími formami komunikace mezi členy okolí dítěte.

5) UČENÍ POJMOVÉ

Je úzce propojeno s učením slovním. Pojmy jsou vyjádřením obecných a podstatných znaků určité skupiny jevů, tedy znaků, jimiž se vyznačují všechny jevy, které do dané skupiny patří. Pojem vymezujeme tak, že zobecníme znaky, které jsou společné podstatné a nutné např. pro všechny stromy, ostatní znaky vypustíme. Vyčleněním pojmu nám umožňuje uchopit určitou třídu jevů. Pomocí pojmů můžeme společně diskutovat o tomtéž a pronikat k podstatě jevu. Důležitým zlomem ve vývoji pojmového učení u dětí je přechod od pseudopojmů (nepravých pojmů) k pojmům skutečným, pravým. Zvládání pojmů u dětí probíhá v 4 fázích:

a) první fáze: dítě spojuje se slovem zkušenosti, asociuje nápady

b) druhá fáze: dítě si uvědomuje stálé znaky pojmů, snaží se je vyjmenovat

c) třetí fáze: dítě dospívá k úvaze umožňující mu volbu klíčového znaku tvorby pojmu

d) čtvrtá fáze: dítě pojem zařazuje pomocí souvztažnosti s jinými pojmy (nadřazený, podřazený), pojem upřesňuje a aplikuje

Podstatu přechodu od pseudopojmů k pojmům pravým spočívá v tom, že pojmy se vyznačují uvědomovaností (zamýšlení se nad vznikem pojmu), systémovostí (žádný pojem neexistuje sám o sobě) a systematičností (vytváření i používání pojmů vyžaduje strategické postupy, koncepční řešení).

6) UČENÍ VHLEDEM A ŘEŠENÍM PROBLÉMŮ

Při zvládání složitých situací probíhá učení na vyšší úrovni, kterou nazval psycholog W. Köhler učením vhledem. Pokusná zvířata se učí řešit určité problémy tím, že postřehnou zákonité vztahy. Je třeba, aby mohla vnímat všechny složky problémové situace najednou, aby je měla ve svém vjemovém poli. Tyto komponenty jsou pak organizovány ve vnitřním myšlenkovém procesu, předvídající nápad. Dochází ke vhledu, zvíře si v mysli přeskupí komponenty, vytvoří nové zákonité vztahy a vyřeší problém.

Abychom mohli plně rozvinout svou učební činnost na úrovni řešení problémů, je zapotřebí: a) navodit v sobě vědomí otázky, na kterou je třeba najít odpověď, b) navodit v sobě uvědomění si překážek, c) samostatně promýšlet orientační body řešení, vytyčovat hypotézy, d) prověřovat hypotézy, e) formulovat závěry

Učení řešením problémů (problémové učení) formuje celou osobnost jedince. Pomáhá rozvíjet jeho poznávací procesy, vůli i tvůrčí schopnosti.

7) UČENÍ NÁPODOBOU (IMITACÍ)

Člověk se učí také tím, že pozoruje chování druhých a připodobňuje se jim. Chová se stejně, obléká se stejně, přejímá zvyky a názory. Jedinec, který se učí nápodobou je označován jako imitátor, ten kdo je napodobován, je označován jako model (vzor). Učení nápodobou hraje velkou roli hlavně v dětství (složka her na sociální role - dítě si hraje na maminku, učitelku). Děti tak rozšiřují repertoár vlastního chování. Identifikace = ztotožnění, vciťování se do druhého, snaha být tím druhým. Regresivní nápodoba = někdo vyspělejší napodobuje méně vyspělého, omezenějšího, aby nabyl výhod. Závislé připodobňování = nápodoba někoho staršího a vyspělejšího, nesnaží se vyvinout své vlastní způsoby řešení životních situací. Odreagovávající napodobování = když má dítě něco zakázáno, je frustrované, proto se modelem stává osoba jednající agresivně. Kompenzační napodobování = potřeba vnímat jako model někoho kdo vyniká v situacích, ve kterých imitátor zaostává.