Maturitní otázka - Psychické procesy poznávací – čití, vnímání, představy a fantazie

2. Psychické procesy poznávání – čití, vnímání, představy a fantazie

• Definice pojmů

• Individuální rozdíly ve vnímaní

• Vlastnosti vnímání

• Zvláštnosti a poruchy vnímání, smyslové klamy

• Pamětní a fantazijní představy, typy představivosti

• Význam vnímání pro pracovníka v sociálních službách

Poznávací proces

• Kognitivní procesy

• Smyslové analyzátory – zrak, sluch, čich, hmat a chuť

• Poznávání má pro člověka existenční význam

• Umožňuje mu orientaci v prostředí, uspokojuje potřebu získávat informace

Čití

= činnost analyzátorů

• Prvotní forma psychického spojení organismu s prostředím, je projevem citlivosti

• Výsledek se nazývá počitek (např. barva látky, vůně květiny, chuť jablka, bolest hlavy, zvuk houslí)

• Počitek je odraz jednotlivé vlastnosti předmětu (váza) nebo jevu (déšť)

• Aby vznikl počitek, musí mít podnět určitou intenzitu

• Nejmenší intenzita podnětu, kterou zaznamenáme = dolní počitkový práh

• Nejvyšší intenzita podnětu = horní počitkový práh

• Smyslová citlivost = míra kvality čití

• U stejného člověka se může měnit např. cvičením, únavou, nemocí

• Smyslová adaptace = přizpůsobení smyslů na podněty, které na ně působí

• Rozlišujeme kladnou a zápornou adaptaci

• Kladná adaptace – smyslová citlivost se zvyšuje (cvičení hry na housle)

• Záporná adaptace – smyslová citlivost se oslabuje (pohled do slunce)

• Zraková adaptace – je závislá na intenzitě světla

• Adaptace na sluchové podněty – záleží na intenzitě zvuku, čím je zvuk nižší, tím snadněji si na zvuk zvykneme

• Adaptace k dotykovým podnětům – trvá delší dobu, pokud je předmět těsnější (brýle, hodinky)

• Adaptace k bolestivým podnětům – na dlouhodobou mírnou bolest si člověk časem zvykne, ale stále ji vnímá, zatím co na silnou bolest se člověk neadaptuje

• Zákon kontrastu

• Při náhlé změně intenzity podnětu se nám zpočátku intenzita druhého podnětu zdá větší či menší

Vnímání

= psychický proces, kterým poznáváme to, co v přítomnosti působí na naše smysly

• Výsledek se nazývá vjem

• Zachycuje více znaků předmětů a jevů. Které působí na naše smysly

• Individuální rozdíly ve vnímání (vnímání ovlivňuje:)

• Vyspělost, citlivost a stav smyslového orgánu

• Vnímání je zhoršeno narůstajícím věkem, nemocí…

• Celkový stav nervového systému

• Dobře odpočatý, zdravý člověk = vjemy jasnější a úplnější

• Unavený člověk = vnímání nejasné, útržkově

• Předchozí zkušenosti

• Člověk, který se s předmětem už setkal, ho pozná a umí ho zařadit mezi dřívější poznatky

• Zájem, který má člověk o okolní svět

• Touha po poznání umožňuje kvalitnější vnímání

• Vlastnosti vnímání

• Výběrovost – vybíráme si co vnímáme (to co nás zajímá, co má největší intenzitu)

• Zaměřenost – zaměřujeme se pouze na jednu věc, okolí přesouváme do pozadí

• Apercepce – zapojení zkušeností do vnímání (předchozí zkušenosti využíváme k hlubšímu, bohatšímu a přesnějšímu vjemu)

• Pareidolie – schopnost dotvořit si vjem, podle vlastní zkušenosti z podmětu, které tomuto vjemu neodpovídají (např. obrazy v mracích)

• Pregnantnost – dotváření vjemu

• Konstantnost – stálost, poznáme předmět za každých podmínek (vzdálenost, světlo…)

• Transpozice – vnímání daného předmětu či jevu i v jiné podobě (melodie v jakékoliv tónině)