Objasnete schopnosti osobnosti s durazem na schopnosti intelektove, jejich mereni a vyuzivani.
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
4. Objasněte schopnosti osobnosti s důrazem na schopnosti intelektové, jejich měření a využívání
SCHOPNOSTI
Schopnosti jsou ty vlastnosti osobnosti, které nám umožňují naučit se a úspěšně vykonávat určité činnosti. Zpravidla rozlišujeme schopnosti:
a) vjemové (percepční) - přesně vnímat a rozlišovat tvary, barvy, tóny
b) psychomotorické - naučit se vykonávat určité sestavy pohybů (ve sportu, práci)
c) intelektuální (myšlenkově poznávací) - orientovat se v nových situacích, řešit problémy d) sociální - jednat s lidmi, dělat dojem, předcházet konfliktům a konflikty řešit
e) umělecké a další
Lze se také setkat s rozlišováním schopností obecných a speciálních. Obecná pohybová schopnost (rychlost, obratnost) se může zvláště silně projevit ve výjimečných předpokladech v určitém sportu, např. sjezdové lyžování.
Schopnosti mají svůj vrozený základ - VLOHY, působením prostředí se vloha vyvíjí v konkrétně se projevující schopnost. Pokud se vloha nerozvíjí tak se postupem času ztrácí.
V případě že jsou schopnosti v určité oblasti dobře rozvinuty, že v ní jedinec dosahuje nadprůměrných výsledků, tak hovoříme o NADÁNÍ.
TALENT je zcela výjimečně rozvinutá schopnost.
INTELEKTOVÉ SCHOPNOSTI A JEJICH MĚŘENÍ
Ze všech schopností, které známe, vyvolala největší zájem inteligence. P Hartl ji charakterizuje jako: schopnost učit se ze zkušenosti, schopnost přizpůsobit se, řešit nové problémy, orientovat se v nových situacích na základě určování podstatných souvislostí a vztahů.
Inteligence je schopnost, která rozhoduje o úspěšnosti jedince. Na přelomu 19./20. století se projevily snahy inteligenci měřit a na základě takto zjištěné úrovně intelektové schopnosti provádět výběr a zařazování lidí do různých oborů činnosti.
Měření inteligence započal v uvedeném období francouzský psycholog A. Binet. Byl vládou pověřen, aby vytvořil široce použitelnou jednoduchou zkoušku, dovolující vydělit ve školách děti, které nestačí na běžnou výuku a tím tak brzdí žádoucí tempo k postupu. Binet pracoval na úkolu 7 let, aby v roce 1905 zveřejnil jeho výsledek - první inteligenční test.
Soubor několika set dětí byl rozdělen podle chronologického věku (podle ročníků). Odpovídali na sérii zaměřených otázek na porozumění řeči, abstraktní myšlení, srovnávání, znaky paměti v orientaci a tvarech. Na základě výsledků pak byly děti rozděleny do mentálního věku. Tímto termínem označoval Binet testový výkon, který zvládlo 75% příslušníků daného věku chronologického. Ukázalo se, že u některých dětí se nekryje věk chronologický s věkem mentálním.
Významnou událostí testování inteligence se stal vynikající nápad německého psychologa W. Sterna, který zavedl tzv. inteligenční kvocient – IQ. Je to hodnota inteligence testovaného jedince, vypočítaná podle vzorce IQ = mentální věk : chronologický věk x 100.