Psychické poruchy a základy psychohygieny

Poruchy emocí: patický efekt, fóbie

Poruchy myšlení a paměti: bradypsychismus, tachypsychismus, hypomnézie, amnézie

Poruchy řeči: afázie, mutismus, balbuties

Poruchy vůle: hypobulie, abulie

Poruchy pudů: bulimie, anorexie, sexuální úchylky

Druhy:

› neurastenie – malátnost, skleslost, poruchy trávení, sexuální potence…, projevuje se velkou únavou, poruchami spánku, většinou přechodné. Projevuje se nervozitou, zažívacími potížemi, poruchy spánku, bolesti hlavy, změna činnosti srdce (tep, tlak), u dětí ztráta pozornosti, úzkostné stavy, mozkové dysfunkce

› hypochondrie – člověk si stále myslí, že je nemocný, obtěžuje tím druhé lidi

› deprese – depresivní nálady, úzkost, strach

› úzkostná neuróza – nevím si rady ze situace

› neuróza z očekávání – tréma

› psychostenie – uzavřenost před okolím, citová chladnost, vztahuje věci na sebe, nemá hodně přátel

› fobie – neodůvodněný strach z něčeho, úzkostná neuróza (sociální – vyhýbá se společnosti)

› hysterie – 18 % všech neuróz

› obsedantní neuróza – nutkavá, nutkání něco činit, říci

› somniologie – mluvení ze spaní

› somnambulismus – chození ze spaní

› příznaky se vracejí nebo se více prohlubují

› psychopatie – definujeme jako dlouhodobé odchylky od běžných projevů osobnosti

např. explozivní psychopatie

o astenická

o asociální

o schizoidní

o hysteroidní

PSYCHÓZY

vyznačují se chorobným vnímáním, myšlením a cítěním, např. halucinováním neskutečných objektů, rozpadem osobnosti a bludnými představami. Člověk si neuvědomuje, že je nemocný, hluboké neuropsychické poruchy, vážně narušují osobnost, mají delší trvání, ale mohou být přechodné, kdy se zlepší situace a pak se zase zhorší nebo se situace zlepšuje.

= vážnější psychické poruchy spojené s narušení osobnosti člověka (většinou doprovázené organickou poruchou)

Nejzávažnější jsou tzv. endogenní psychózy:

schizofrenie = rozštěpení, rozdvojení osobnosti. Schizofrenie e závažná duševní choroba. Provází ji změna myšlení a vnímání reality. Objevuje se úzkost, bludy a halucinace.

U pacienta se schizofrenií dochází k rozštěpu mysli (rozštěp ve smyslu rozpor ve vnímání reality a realitou samotnou) a celkovému úpadku osobnosti. Pacient je vztahovačný, neustále pronásledovaný bludy a smyšlenkami, mluví si pro sebe, vytváří umělý svět. Je velmi obtížné si jen představit, co člověk stíhaný touto chorobou prožívá. K paranoidním vlivům se přidružují poruchy pohybu (schizofrenik je schopen celé hodiny vydržet v nepřirozené poloze) a vnímání. Citová otupělost, jindy extrémní přecitlivělost je doprovázená tvorbou neologismů a nesmyslných sousloví. Schizofrenik je velmi plachý a neustále ztrácí společenskou jistotu a své místo ve společnosti. Emoce jsou vystupňované a neodpovídají situacím, které život naskýtá. Schizofrenici mají častokrát vysoké sklony k sebevraždám. Schizofrenie má mnoho podob, jsou lehčí případy a velmi závažné. Sluchové a vizuální halucinace jsou také doprovodnými jevy choroby. Není vymezena přesná doba projevu nemoci, nicméně nejčastěji ke schizofrenii dochází mezi 16. – 25. rokem života. Schizofrenie může vážně poškozovat mozek, ale také může rázem odeznít bez poruch kognitivních a intelektových funkcí. Dědičnost hraje velkou roli při vzniku choroby. Schizofrenií trpí přibližně 1 % světové populace