Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Psychologie umírání a smrti, hospicová a respitní péče

PDF
Stáhnout kompletní materiál zdarma (297,59 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.

M.O. 23 ​Psychologie umírání a smrti, hospicová a respitní péče - DEFINICE UMÍRÁNÍ ● Umírání je postupný proces, na jehož konci je smrt. Smrt nelze zaměňovat s umíráním, neboť umírání je jedna z fází života organismu. Smrt nastává u každého živého organismu v jiném věku a ve většině případů ji nelze dopředu přesně určit. ● Věda o umírání a smrti = ​THANATOLOGIE - OBDOBÍ UMÍRÁNÍ - FÁZE ● Umírání jako fylozofický proces můžeme rozdělit do 3 částí: ○ PREFINEM -> od okamžiku, kdy se dozví, že umírá. ○ INFINEM -> samotná smrt. ○ POSTFINEM -> z psychologického hlediska nás budou zajímat příbuzní. - REAKCE NA SDĚLENÍ ZÁVAŽNÉ DIAGNOZY ● Model Kübler-Rossové, známý též jako ​pět fází smutku či pět fází umírání​, byl poprvé zaveden v roce ​1969​ americkou psycholožkou ​Elisabeth Kübler-Rossovou​. ○ Popírání ■ „Cítím se dobře.“, „Tohle se nemůže dít, ne mně.“, „Došlo k záměně výsledků, to musí být omyl.“ ■ Popírání je pro jedince pouze dočasnou obranou. Jde o šokovou situaci, která může trvat různě dlouho. Dotyčný se nechce s nastalou situací smířit. ○ Hněv/agrese ■ „Proč já? To není fér!“, „Proč se to děje mně?“, „Kdo za to může?“ ■ Jakmile se jedinec dostane do druhé fáze, uvědomuje si, že popírání již nemůže pokračovat. V této fázi je o dotyčného velmi těžké pečovat v důsledku pocitůvzteku a závisti. Mohou též přestat spolupracovat a komunikovat se zdravotnickými pracovníky. ○ Smlouvání ■ „Chci se dožít svých vnuků.“, „Udělám cokoliv, abych mohl/a žít ještě pár let.“, „Dám všechny své peníze za…“ ■ Třetí fáze zahrnuje naději, že jedinec může nějakým způsobem oddálit či odložit smrt. Dotyčný se obrací k vyšší mocí (např. Hospodinovi) s žádostí o delší život výměnou za změnu životního stylu apod. Psychologicky dotyčný říká: „Chápu, že umřu, jen kdybych měl o trochu více času…“ V této fázi též dochází k hledání zázračného léku či alternativních metod léčby. ○ Deprese ■ „Jsem tak smutný, proč se s čímkoli obtěžovat?“, „Umřu, tak o co jde?“, „Ztratil/a jsem milovaného/milovanou, proč dál žít?“ ■ Během čtvrté fáze si umírající začíná uvědomovat jistotu blížící se smrti. Může být proto zamlklý, uzavřený, odmítat návštěvy a trávit většinu času v pláči a truchlení s pocity strachu, úzkosti, smutku a beznaděje.​ ​Nedoporučuje se dotyčného v této fázi rozveselovat. Jde o důležité období smutku, které musí proběhnout. V některých případech je nezbytné podat psychofarmaka ○ Smíření ■ – „Bude to v pořádku.“, „Nemůžu proti tomu bojovat, měl bych se na to připravit.“ ■ V této poslední fázi se dotyčný začíná vyrovnávat se svou smrtí či smrtí milovaného. Dochází k psychickému uvolnění a pacient je schopný na léčbě spolupracovat a přistupovat k ní rozumem - ZÁSADY PŘÍSTUPU K VÁŽNĚ NEMOCNÝM A UMÍRAJÍCÍM ● Pokuď má pacient naději nebereme mu ji -> avšak nedáváme mu plané naděje. ● Sestra by měla vědět, jestli pacient o své diagnóze už ví (aby mu jí omylem nesdělila). ● Měli bychom přistupovat k člověku i v jeho posledních okamžicích a respektovat jeho důstojnost. ● Pokuď chce pacient vědět jakékoliv informace, měli by být pravdivé. ● Každý zdravotnický pracovník by se měl vyhýbat cizím latinským slovům a medicínským názvům nebo slangům. ● Rozhovor by měl probíhat na základě etických kodexů. ● Někdy se pacient může bát požádat lékaře, aby mu vše vysvětlil. Nevědomost má za následek nervozitu a úzkost nemocného. Rozhovor nejen o diagnóze, ale i o pocitech pacienta by měl probíhat v intimním a soukromém prostředí. ● Pokud chce sestra či lékař něco pacientovi sdělit nebo vysvětlit, měl by volit klidný hlas a zřetelnou pomalou řeč. ● Pacient má právo na dostatek času ke vstřebání informací. ● Zdravotník by měl vyjádřit pacientovi pochopení a oporu. V rozhovoru by neměla chybět empatie. ● Vždy by měl rozhovor zakončit pacient. Zdravotník, který pacientovi cokoliv sděluje, by neměl budit dojem, že nemá dostatek času, či že nemá na pacienta náladu. ● Rozhovor by měl být v partnerském stylu. Zdravotník by měl ukazovat, že mu na pacientovi záleží, mluvit s jeho rodinou, zajímat se o jeho sociální zázemí a další jeho problémy. ● Nikdy by zdravotník neměl říkat pacientovi, že ví, jak se v danou chvíli cítí. Nikdo nemůže chápat, jak se nemocný cítí. - HOSPICOVÁ PÉČE ● Zakladatelka hospicové péče​ = Marie Svatošová ● Hospic je zdravotně-sociální zařízení, které se věnuje péči o nevyléčitelně nemocné a umírající. Zahrnuje odbornou lékařskou i ošetřovatelskou péči, poradenství, duchovní doprovod a pomoc rodinám i blízkým osobám nemocného. ● Hospic nabízí pomoc tam, kdy již není v silách a možnostech medicíny ani blízkých a příbuzných o pacienta pečovat. Hospicová péče je poskytována v lůžkovém hospicovém zařízení, ale i v domácím prostředí, tehdy jde o tzv. mobilní hospic. ● Hospic poskytuje tzv. paliativní péči, která je zaměřena především na úlevu od bolesti, kterou nemoc s sebou přináší. Hospic garantuje, že nemocný nebude trpět nesnesitelnou bolestí, vždy bude zachována jeho lidská důstojnost a v posledních chvílích života nezůstane zcela opuštěný a sám -​ RESPITNÍ PÉČE ● Respitní péče je doba odpočinku pro rodiny a pečovatele. V případech, kdy má pacient ošetřovatele (buď rodina nebo pečovatel soukromé) má nehodu, nebo prostě potřebuje odpočinout dočasně od břemene odpovědnosti pečující, respitní péče mohou být uspořádány. ● Během respitní péče, hospic pacient může být přesunuta na dobu až pěti dnů na domě s pečovatelskou službou, zatímco ošetřovatelé může trvat krátký čas mimo. Toto období umožňuje rodina nebo pečovatel řešit své vlastní problémy, nebo prostě vzít tolik potřebného odpočinku. Po respitní období, pacient může vrátit domů.

Témata, do kterých materiál patří