Psychologie umírání a smrti, hospicová a respitní péče

●

Každý zdravotnický pracovník by se měl vyhýbat cizím latinským slovům a medicínským 
názvům nebo slangům.  

●

Rozhovor by měl probíhat na základě etických kodexů.  

●

Někdy se pacient může bát požádat lékaře, aby mu vše vysvětlil. Nevědomost má za 
následek nervozitu a úzkost nemocného. Rozhovor nejen o diagnóze, ale i o pocitech 
pacienta by měl probíhat v intimním a soukromém prostředí.  

●

Pokud chce sestra či lékař něco pacientovi sdělit nebo vysvětlit, měl by volit klidný hlas a 
zřetelnou pomalou řeč.  

●

Pacient má právo na dostatek času ke vstřebání informací.  

●

Zdravotník by měl vyjádřit pacientovi pochopení a oporu. V rozhovoru by neměla chybět 
empatie.  

●

Vždy by měl rozhovor zakončit pacient. Zdravotník, který pacientovi cokoliv sděluje, by neměl 
budit dojem, že nemá dostatek času, či že nemá na pacienta náladu.  

●

Rozhovor by měl být v partnerském stylu. Zdravotník by měl ukazovat, že mu na pacientovi 
záleží, mluvit s jeho rodinou, zajímat se o jeho sociální zázemí a další jeho problémy.  

●

Nikdy by zdravotník neměl říkat pacientovi, že ví, jak se v danou chvíli cítí. Nikdo nemůže 
chápat, jak se nemocný cítí. 

 
- HOSPICOVÁ PÉČE   

●

Zakladatelka hospicové péče​ = Marie Svatošová 

●

Hospic je zdravotně-sociální zařízení, které se věnuje péči o nevyléčitelně nemocné a 
umírající. Zahrnuje odbornou lékařskou i ošetřovatelskou péči, poradenství, duchovní 
doprovod a pomoc rodinám i blízkým osobám nemocného. 

●

Hospic nabízí pomoc tam, kdy již není v silách a možnostech medicíny ani blízkých a

příbuzných o pacienta pečovat. Hospicová péče je poskytována v lůžkovém hospicovém