Psychologie vitálně ohroženého nemocného

Fáze přijetí pravdy

1. negace – šok, popírání (Ne, to není možné, pro mě to neplatí), ochranná reakce před duševním utrpením, je však i nebezpečná, protože může oddálit léčení – je nutné navázat s nemocným kontakt, získat jeho důvěru, spolupráci

2. agrese – hněv, vzpoura (Proč zrovna já? Čí je to vina?), zlost se může obrátit vůči zdravotníkům, „zdravým“ lidem, závist, pocit křivdy – zdravotníci by v této fázi měli nemocnému dovolit odreagovat se, nepohoršovat se nad tímto chováním

3. deprese – hluboký smutek z utrpené ztráty, strach z účtování – trpělivě naslouchat, pomoci urovnat vztahy, pomoci hledat řešení

4. smlouvání – vyjednávání, období boje o naději, hledání zázračných léků, léčitelů, diet, nemocný je ochoten zaplatit cokoli, nemocný doufá v nové možnosti léčby, o kterých se doslechl, spoléhá alespoň na „odklad“, z každého zlepšení svého stavu čerpá naději – nutná maximální trpělivost, empatie

5. smíření – vyrovnání, pokora,skončil boj, je čas loučení, v důsledku fyzického vyčerpání rezignace, zlhostejnění – mlčenlivá lidská přítomnost, držet za ruku, utřít slzu. Pozor – rodina možná potřebuje více pozornosti než klient!

Proč nemocní požadují sdělení i nepříznivé dg:

• nechtějí žít v nejistotě

• chtějí si urovnat sociální a materiální záležitosti

• chtějí si dobře zorganizovat čas, který jim ještě zbývá

• chtějí si splnit některá přání

• mladí lidé vyžadují informace i z důvodu, zda mohou zakládat rodinu, podnikat,…

• chtějí se aktivně účastnit vlastní léčby, hledají další léčebné postupy a prostředky

Co od nás nemocný očekává

• udržovat s nemocným kontakt a komunikaci (pacienti často trpí nedostatkem komunikace, důvodem je, že rozhovor s vitálně ohroženým nemocným zdravotníka citově zatěžuje, vyvolává v něm úzkost, probouzí jeho vlastní strach ze smrti)

• v komunikaci nezlehčovat obavy nemocného ze smrti, přijmout ji

• citová komunikace: spolehlivé ujištění, že nebude opuštěn, že zdravotníci udělají všechno, co bude v jejich silách a budou ulehčovat jeho utrpení

• aktivně naslouchat, umožnit kontakt s knězem, pokud je to přání nemocného

• důležité je, aby všechen zdravotnický personál postupoval shodně

• ošetřovatelská péče musí být prováděna s ohledem na subjektivní potřeby nemocného

• všechny činnosti vykonávat se souhlasem nemocného, oš. péčí bychom neměli způsobovat další utrpení, bolest (analgetika před jednotlivými výkony, hyg.péčí)

• respektovat stud nemocného a strach ze ztráty důstojnosti člověka

• neodmítat nemocnému kontakt – dotek ruky, pohlazení – pokud je nemocnému příjemný

Nemocný a jeho rodina

• rodina vitálně ohroženého nemocného trpí často více než sám nemocný

• většinou převládá smutek, zármutek, úzkost, pocity viny

• pochopitelná je i snaha zasahovat do léčení, vyžadovat všechny možné akce ve prospěch nemocného, nechybí ani vyhrožování stížnostmi a intervence, které vedou k prodlužování umírání nemocného

• zdr. pracovník může velmi příznivě zapůsobit způsobem, kterým s příbuznými mluví

• může říci, jak se pacient cítí, že netrpí příliš bolestmi, případně pokud nemocný již zemřel, že měl lehkou smrt, co říkal v posledních chvílích

• nemocní umírající v nemocnici by měli mít možnost nepřetržitého kontaktu s nejbližšími, výhoda – Hospic

• vhodný přístup k rodině zemřelého