Morfologie a fyziologie buňky

MORFOLOGIE A FYZIOLOGIE BUŇKY

Prokaryotická buňka
- nejjednodušší buňka – obsahuje minimální množství biomembrán
- nikdy nevytváří mnohobuněčný organismus – maximálně kolonie

Stavba:

1. Buněčná stěna – složena z polysacharidů, dává tvar a chrání

2. Plazmatická membrána - je tvořena fosfolipidy a bílkovinami
   - selektivně propouští látky mezi prostředím a buňkou

3. Základní cytoplazma - směs organických a anorganických látek
   - vytváří prostředí pro metabolické děje

4. Jádro - jaderná hmota, která není ohraničená membránou
   - tvoří ho jednoduchá DNA, zajišťuje přenos genetické informace

5. Ribozomy - tvořeny RNA
   - zajišťují biosyntézu nových bílkovin

6. Bičík – vlákno mnohonásobně delší než buňka, zajišťuje pohyb buňky

7. Vakuoly – váčky ohraničené membránou, skladují zásobní či nepotřebné látky

Eukaryotická buňka
- rozlišujeme živočišnou a rostlinnou buňku, rostlinná má navíc chloroplasty
(obsahují zelené barvivo chlorofyl a tím zajišťují fotosyntézu)

1. Živočišná buňka – plazmatická membrána má stejné složení a funkci jako u prokaryotické

2. Cytoplazma – koloidní roztoky látek, dává tvar buňce

3. Buněčné jádro – vyskytuje se v každé buňce
   - tvar je kulovitý nebo oválný
   * stavba – na povrchu je jaderná membrána! – odděluje jadernou hmotu (karyoplazmu) od ostatních organel
   - v karyoplazmě jsou obsaženy bílkoviny a DNA
   * funkce – genetická
   - metabolická (syntéza RNA)

4. Jadérko – uloženo uvnitř jádra
   - vznikají v něm ribozomy

5. Endoplazmatické retikulum (dýchací orgán buňky)
   - probíhá v něm syntéza bílkovin, tuků, sacharidů

6. Mitochondrie (elektrárna buňky)
   - přítomny ve všech typech buňky
   - je to energetické centrum

7. Golgiho aparát

8. Lysosomy - váčky kulovitého tvaru
   -obsahují enzymy – trávení makromolekulárních látek

9. Vakuoly – stejné funkce jako u PB

10. Organely pohybu
    - bičík nebo řasinky

Rostlinná buňka – má navíc chloroplasty – obsahují zelené barvivo chlorofyl

Fyziologie eukaryotické buňky
- podmínka existence buňky – neustálá výměna molekul mezi buňkou a jejím okolím
- buňka je otevřená soustava – výměna energie, látek a informací s okolím
- funkční strukturou je plazmatická membrána

1. Pasivní příjem – bez potřeby energie
   a) prostá difuze:
   - pohyb látek po koncentračním spádu
   - velmi pomalá
   - prochází jen malé molekuly (CO₂, organické látky do 3 uhlíků)
   b) usnadněná difuze:
   - ve směru koncentračního spádu
   - přenášené molekuly se vážou na specifické místo a tam se přesun přes membránu uskuteční

2. Aktivní příjem – spojení se spotřebou energie
   - aktivní transport – řízený přenos i proti koncentračnímu spádu, jsou to enzymatické děje
   - spotřebovává se velké množství energie

3. Endocytóza – buňka přijímá makromolekuly, kapénky nebo celé buňky přestavbou plazmatické membrány
   a) pinocytóza – buňka pohlcuje kapénky tekutin vchlípením části plazmatické membrány – vzniklý váček se v cytoplazmě rozpadne – obsah se rozptýlí
   b) fagocytóza – buňka přijímá velké částice
   - vytváří plazmatické panošky, obklopí částici a uzavře
   - pohlcování choroboplodných zárodků (u člověka bílé krvinky pohlcují škodlivé MO)

4. Exocytóza – opačný děj endocytózy – buňka vydává nepotřebné, přebytečné, škodlivé látky

5. Osmóza – zvláštní případ buněčného transportu
   - je to jednostranná difuze molekul rozpouštědla (CO₂) přes polopropustnou membránu s prostředí nižší koncentrace rozpuštěných látek (hypotonické) do prostředí rozpuštěných látek s vyšší koncentrací (hypertonické)
   - cílem je prostředí izotonické = vyrovnání obou koncentrací v prostředí