PVP a ŘLZ 2.(A, B)

Rozhodování je vždy proces volby mezi několika alternativami. Impulsem k rozhodování je problém, tedy rozdíl mezi požadovaným a skutečným stavem.

Problémy mohou být:

1. Reálné – již existují, liší se naléhavostí

2. Potenciální – mohou nastat v budoucnu (hrozby)

Struktura rozhodovacího procesu:

1. Identifikace problému

2. Analýza a formulace problému

3. Tvorba varianta řešení

4. Stanovení kritérií hodnocení

5. Stanovení důsledků variant

6. Hodnocení variant a výběr nejlepší

7. Realizace zvolené varianty

8. Kontrola výsledků

Každý krok je důležitý, chyba v jedné fázi snižuje kvalitu celého rozhodnutí.

Prvky rozhodovacího procesu:

1. Cíl rozhodování – cílem je požadovaný stav, kterého chceme dosáhnout

Cíle mohou být:

1. Číselné – zvýšení podílu na trhu, zisk

2. Slovní-zlepšení image firmy

1. Kritéria hodnocení variant – podle nich porovnáváme varianty.

Dělí se na:

1. Kvantitativní – přesně měřitelná (zisk, náklady)

2. Kvalitativní – hůře měřitelné (dopad na životní prostředí)

1. Subjekt a objekt rozhodování

Subjekt= jednotlivé nebo skupina, která rozhoduje

Objekt= oblast, které se rozhodnutí týká

1. Varianty řešení a jejich důsledky – varianta je možný způsob jednání.

2. Stavy světa – scénáře – různé podmínky, které mohou nastat (př.: ekonomický vývoj), důležité při rozhodování

Jednotlivé fáze rozhodovacího procesu

1. Identifikace problémů – cílem je poznat situaci, odhalit příčiny, stanovit priority.

Problémy mohou být existující, nebo potenciální.

1. Analýza a formulace problému

Zahrnuje:

• Zjištění příčin (známe x neznámé)

• Posouzení jejich síly, trvání, pravděpodobnosti

• Postupné zpřesňování formulace problému

Požadavky:

• Vyhnout se předsudkům

• Ověřit formulaci po určité době

• Chápat problém kreativně

• Vymezit aspekty (co, kdo, kde, kdy, jak)

1. Tvorba variant řešení – cílem je vymyslet co nejvíc koncepčně odlišných možností. Kvalita variant ovlivňuje úspěšnost celého řešení.

2. Stanovení kritérií – probíhá ve vazbě na tvorbu variant kritéria musí být Jasná, měřitelná a nesmí se překrývat.

3. Hodnocení variant a výběr nejlepší

Probíhá ve dvou fázích

1. Vyloučení na přístupných variant

2. Porovnání a výběr nejvýhodnější varianty

1. Realizace – důležitá je komunikace a zapojení pracovníků neboť sebelepší rozhodnutí může být znehodnoceno špatnou realizací.

2. Kontrola výsledků – porovnáváme dosažené výsledky z cíli kontrola může ukázat i nereálnost původních cílů.

Klasifikace rozhodovacích procesů

1. Podle strukturovanosti problémů

• Dobře strukturované-jasně definované

• Špatně strukturované- složité

1. Podle informací

• Za jistoty – známe důsledky

• Za rizika – lze odhadnout, pravděpodobnosti

• Za nejistoty – neznáme pravděpodobnosti

1. Podle dalších kritérií:

• Závislé x nezávislé procesy

• Jednokritériální x vícekritériální

• Individuální x kolektivní rozhodování

• Strategické, taktické, operativní

• Konfliktní x nekonfliktní (podle existence protivníka)