Řecká a Římská literatura

skokem z výšky - smrt

- psal tzv. sapfickou strofou = čtyřverší, 3 dvouslabiky, 1 pětislabika

„Epithalama“ = svatební píseň

- vliv lidové poezie, upřímné citové prožitky

ANAKREON (1. polovina 6. st. př. n. l.)

- žil na ostrově Samu, na dvoře tyrana Polikrata

- psal básně k pobavení, rozmarné písně plné zpěvu, mládí, vína..

- tím vznikla anakreonská poezie - často napodobována (u nás Antonín Puchmajer)

- dochovány fragmenty básní

- civilní hravý tón - elegantní poezie

- sborová lyrika

• intimní

• politická

- nejprve užívána v kulturních obřadech, poté jako oslava konkrétních osob

- zvláštní typ EPÍNIKION - oslava závodových vítězů

- psal ji zejména básník ALKMÁN

- v oblasti ódy PINDAROS

Řecká nauková literatura

- historie - původně to bylo jakékoliv kázání, později jen to, co se týkalo minulosti

- barvité líčení zvyků

- Logografové = spisovatelé bájí a pověstí, předchůdci historiků

HÉRODOTOS (484 - 430 př. n. l.) „Otec historie“

- považován za zakladatele dějepisectví

- vnesl kritický pohled na historické prameny

- snažil se o úplný výklad tehdy známých dějin

- vysvětloval historický vývoj na základě jednoho principu, považoval za hybnou sílu světa boj mezi řeky a vý-

chodními barbary

- napsal 9 knih, poslední 4 popisují Řecko-perské války

- jeho práce obsahují odbočky zeměpisného charakteru (Egypt..)

- jeho dějepisectví nebylo objektivní ale nevědecké

THUKYDIDÉS (460 - 400 př. n. l.)

- založil vědecké dějepisectví

- vylučoval božské prvky, naopak základem měl poměry hospodářské, politické

- postupoval chronologicky

- omezil zábavnost psaní didaktické literatury

- hodnověrné

- 8 dějepisných knih o Peloponéských válkách

XENOFÓN (430 - 354 př. n. l.)

- následovník Thukydida

- odpůrce demokracie

- spojenec Peršanů

- napsal 7 knih a nazýval je „Amabasis“

- popis poutě řeckých vojáků od Babylónu po Černé moře

Řecká filosofie

PLATÓN

„Obrana Sokratova“

- známý citát: „Nevzniká z peněz ctnost, nýbrž z ctnosti i všechny ostatní pro lidi dobré věci i v soukromí i v

obci.“

Řecké drama

- divadla se stavěla pod širým nebem

- měla výbornou akustiku

- byla stavěna ze dřeva, později z kamene

- vznik z kultovních obřadů

- hry byly zpívány sborovými satiry, byla zde postava kozla

- sborový zpěv byl zdramatizován, to zavedl Thespis byl i prvním hercem, zavedl také dialog mezi sborem a

kozly, druhého herce zavedl Aischylos, třetího Sofokles

- hráli pouze muži, ženské role se poznaly podle pruhů na obleku

- hry byly zahajovány knězem, který obětoval sele

- kozel se řecky řeklo trágós - z toho se vyvinula tragédie

- tragédie se vyvinula v satirické drama = humorně zpracovaný příběh

- satirické drama se hrálo po shlédnutí tragédie, hrálo se v trilogii

- kolem 5. st. př. n. l. s rozvojem Athén se rozvinula i popularita drama