Socialni kontrola, jeji systemy a prostredky

1. PRÁVO

Právo je kontrolní systém, který se vztahuje na všechny občany dané společnosti. Představuje systém pravidel, zákazů a příkazů, které zákonodárce považuje z hlediska úspěšného fungování společnosti za nejdůležitější a jimiž se pod hrozbou trestně-právních sankcí musí řídit všichni občané. Je to systém, který nás nutí platit daně, který nám nařizuje jak se chovat v silničním provozu atd. Cely společenský život, alespoň jeho nejdůležitější prvky jsou upraveny zákonem. Právo je soubor pravidel, který upravuje chod společnosti. Institucionálním vyjádřením tohoto kontrolního systému je stát a jeho orgány (státní správa, samospráva, policie, soudy). Právo je jediný kontrolní systém, který má k dispozici trestně-právní sankce: napomenutí, pokuta, odnětí svobody, trest smrti.

2. MORÁLKA, ZVYKY, OBYČEJE

I tento kontrolní systém se vztahuje na všechny členy společnosti a ve srovnání s právem postihuje všechny oblasti společenského života, protože upravuje veškeré mezilidské vztahy. Morálka představuje soubor hodnot, norem a pravidel, které vznikly historicky a společnost je přijala za vlastní a prohlásila je za závazné. Na rozdíl od práva nedisponuje trestně-právními sankcemi, ale sankcemi, které mají vnitřní a vnější podobu. Vnitřní sankci si zpravidla udělíme sami v podobě výčitek svědomí, studu či pocitu trapnosti. Vnější sankci nám udělí okolí a může mít podobu posměšku, nadávky, pohrdání či ostrakismu (přehlížení). Tento kontrolní systém bývá velmi účinný a dokonce i zneužitelný. Člověk porušující mravní pravidla může být donucen absolvovat různé školící či výcvikové kurzy nebo prohlášen za nemocného a zavřen do psychiatrické léčebny.

3. NÁBOŽENSTVÍ

Náboženství představuje výrazně užší kontrolní systém, neboť se vztahuje pouze na věřící. V podstatě každé náboženství předepisuje svým vyznavačům konkrétní systémy hodnot, názorů a postojů a vyžaduje více či méně striktní způsoby jednání a chování. Každé náboženství vytváří jakýsi morální kodex, v němž jsou formulovány zásady jednání a chování k autoritám církevním i světským, ostatním věřícím i nevěřícím. To vše pod slibem věčné blaženosti či pohrůžkou hříchu, očistce a věčného zatracení. Cílem všech náboženství je hluboké zvnitřnění žádoucích způsobů myšlení, názorů, postojů a způsobu chování a jednání. Věřící chápe požadované jako jediné správné a z celého srdce to chce.

4. IDEOLOGIE

Ideologií rozumíme takový výklad světa, který vyhovuje těm, kteří danou ideologii hlásají. Tzn. že nejde o pravdivý výklad, ale o podporu zájmů těch, kteří svět vykládají. Ideologie představuje snahu podpořit mocenské zájmy vhodnou manipulací se symboly. Z tohoto důvodu pracují ideologie s myšlenkami, které mohou být jen těžko potvrzeny či vyvráceny experimentálně. Ideologie jako kontrolní systém kontroluje jen své vyznavače a stoupence. Ideologii nevyvrátíme tím, že zpochybníme její obsah, ale jedině tím, že odhalíme zájmy, jimiž je ideologické myšlení vedeno. Základní funkcí ideologie ve smyslu sociální kontroly je integrovat skupiny lidí, ospravedlňovat rozdělení moci uvnitř skupin. Stanovit systém norem a hodnot, jimiž má závazně řídit jednání souvěrců. Ideologie totiž neplní poznávací funkci. Mohou být účinné i v případě, že jejich výklad světa je nepravdivý. Člověk může žít úspěšně a spokojeně bez pravdy, nemůže však žít bez představ.