Zobrazení dat v počítači – číselné soustavy, převody (včetně desetinných čísel), čísla v pohyblivé čárce

Například u kódu 2 z 5, byla-li by ověřována informace 10110, by toto znamenalo, že vznikla jedna 
chyba (počet jedniček je o jedna větší než 2), u kódu 3 z 5 by 10110 vyhovovalo. 

ASCII kód 

American Standard Code for Information Interchange. Používá se pro zobrazení znaků v počítači. Jeden 
znak je zobrazen 8 bity (tedy v jednom bajtu). Původně byl sedmibitový, ale byl rozšířen. 

Původní část tabulky obsahuje v nejvyšším bitu 0: 

Znaky 0–31 jsou řídicí (netisknutelné) znaky. 

Znaky 32–127 jsou běžná interpunkční a matematická znaménka, číslice a velká a malá anglická 
abeceda.  

Rozšířená část tabulky obsahuje v nejvyšším bitu 1: 

Znaky 128–255 jsou speciální grafické symboly a znaky národních abeced. Znaky národních 
abeced se mění programově. Např. čeština může být kódována několika způsoby: bratří 
Kamenických, PC Latin 2, Windows-1250 (CP-1250), či např. modernější UTF-8. 

Unicode 

Hexadecimální kód je mezinárodní standard. Unicode se používá pro zobrazení znaků v počítači. 
Prvních  128  znaků  Unicode  je  shodných  s ASCII,  prvních  256  znaků  pak  s ISO  8859-1  (které 
obsahuje také ASCII). Unicode používají nejmodernější textové editory. Původně byl navržen jako 
16bitová  znaková  sada,  později  se  to  však  ukázalo  jako  nedostatečné  (zejména  s ohledem  na 
čínskou znakovou sadu). 

Jeden znak je zobrazen 32 bity (tzn. ve čtyřech bajtech). Textové soubory mají větší velikost, ale 
v kódu  jsou  obsaženy  všechny  abecedy  (dnes  již  navíc  není  větší  soubor  nijakým  problémem). 
Může zobrazit 232 znaků (tedy 4 294 967 296), v současnosti (verze Unicode 10.0 z roku 2017) je jich 
však pouze asi 136 690. Všechny tyto znaky jsou z celkem 139 jazyků a abeced.