Výhody a nevýhody sítí TN

Ing. Michal Kříž, IN-EL, spol. s r. o.

Pár poznámek k článku Výhody a nevýhody sítí TN-C a TN-S od pana Miloše Krále

Otázka přerušení vodiče PEN a jeho vlivu na vznik nebezpečí úrazu u připojených zařízení byla posuzována již v čísle 4/2000 časopisu ELEKTRO, a to v desáté odpovědi příspěvku Ing. M. Kříže Deset otázek a odpovědí z elektrotechnické praxe. Ve zmíněném článku se dospělo k závěru, že z důvodu vyloučení nebezpečí úrazu na zařízeních připojených za místem přerušení vodiče PEN v síti TN-C-S je téměř nutné bod rozdělení vodiče PEN na samostatný střední (N) a samostatný ochranný (PE) vodič přizemnit, nejlépe připojením k hlavnímu pospojování.

V článku pana Krále se mimo jiné názorně ukazuje, že jakýkoliv vliv na bezpečnost přerušení středního vodiče v síti nn z hlediska připojených zařízení je eliminován v síti TT. To je rozdíl oproti síti TN, ve které tomuto vlivu úplně zabránit nelze. Je to proto, že v síti TT samočinné odpojení nezávisí na spojení neživé části s uzlem zdroje prostřednictvím vodiče N této sítě, zatímco v síti TN k zajištění samočinného odpojení slouží propojení s uzlem zdroje vodičem PEN.

Výhodnost provedení ochrany přizemněním neživé části za chráničem, jak je uvedeno v článku pana Krále, je i odůvodněním článku 413.1.3.9 ČSN 33 2000-4-41. V něm se předepisuje, že při použití proudového chrániče pro samočinné odpojení v obvodu mimo zónu vlivu hlavního pospojování sítě TN, ze které je tento obvod napájen, nesmí být neživé části připojeny k síti TN, ale ochranné vodiče musejí být spojeny se zemničem, jehož odpor je přiměřený vybavovacímu proudu chrániče. Přitom se takto chráněný obvod považuje za síť TT.

Nicméně, tento článek je v současné době v mezinárodní normě IEC 60364-4-41, která byla základem zpracování ČSN 33 2000-4-41: 1996, již zrušen. Jeho zrušení se projednává také v evropské normě HD 384-4-41. Není to z toho důvodu, že by se popíraly uvedené poznatky. Je to proto, že není možné jednoznačně určit zónu vlivu hlavního pospojování, že v některých budovách o takové zóně vlivu nelze hovořit (dřevěné chaty nebo staré zděné objekty, v nichž jsou veškerá potrubí z plastů apod.) a že v okamžiku poruchy v síti TT, než je porucha odpojena, dosahuje napětí na neživých částech téměř hodnoty fázového napětí (v sítích TN 230/400 V to je jen ve výjimečných případech více než 50 V). Podkladem k uvedenému rozhodnutí byla také sledovaná četnost nebezpečných případů, které se při uvedeném způsobu provedení ochrany vyskytly.

V souvislosti s prováděním pospojování vydala IEC (Mezinárodní elektrotechnická komise) dokonce pokyn, aby se v normách již přestal používat termín „zóna vlivu pospojování“. Je to proto, že je obtížné tento termín jednoznačně definovat, a především, je ještě těžší, aby elektrotechnici zřizující elektrické instalace tuto zónu nějak vymezovali. Pospojování – hlavní nebo doplňující – se však samozřejmě bude nadále provádět, nadále je předepsáno – nebudou se však určovat zóny jeho vlivu.