Zahradnictví

20. 10. 2015

7. h

Agrotechnika skořápkovin – Corylus Avellana - Líska obecná

Pěstování lísky: Lísku si můžete vypěstovat od semínka. Pokud na to nemáte nervy, bude nejlepší možností vypěstovat si ji z kořenového výmladku. Chybou není ani řízkování a roubování. Přestože rozprostírá kořeny spíše do šíře než do hloubky, drží v zemi pevně. Nevadí jí tak ani kamenité podloží, ba naopak. Vyžaduje dobře prostupnou půdu, ideálně hlinitou. Z jílu až tak velkou radost nemá. Půdu ne příliš suchou, ne moc vlhkou. Pak totiž nese méně samičích květů. V době květu jsou nebezpečné mrazíky, protože jehnědy snesou teplotu jen do -2°C. Silné deště a vítr dokáží také nadělat pořádnou paseku. Líska je poměrně nenáročná, takže se urodí i těm méně zkušeným zahradníkům. Je schopná růst i v místě s horším ovzduším, stačí jí mírné klimatické podmínky a mráz jí až do -30°C nevadí. Keře sázejte od sebe asi tři až čtyři metry daleko a ideálně kombinujte odrůdy. Dbejte na řádné prosvětlování, zejména u starších keřů. Vyplatí se udržovat kotlovitou korunu s centrálním kmenem a odstřihávat nadbytečné výhonky. Člověk snadněji najde všechny plody, stromek je udržovaný a dostatek světla se dostane ke všem větvím.

22. 10. 2015

8. h

Agrotechnika skořápkovin – Juglans regia/ Jovis glans – Ořešák královský / Ořešák vlašský

Ořešák královský, resp. ořešák vlašský, (Juglans regia - z lat. Jovis glans /Jupiterovy ořechy/ a regia /královský/) je mohutný listnatý strom z čeledi ořešákovitých. Může dorůstat výšky až 45 metrů (výjimečně ještě více). Charakter jeho koruny a kmene je závislý na tom, zda se jedná o kultivar nebo původní divokou formu a na prostředí, ve kterém roste. Divoké odrůdy inklinují zpravidla k vysoké štíhlé koruně a dlouhému kmenu, zdomácnělé kultivary ke koruně široké - kulovité až „rozpláclé“ a k větvení kmenu dochází relativně nízko. První variantu (štíhlost a výšku) podporuje kompetice s ostatními stromy o světlo a prostor, je tedy zvýrazňována u ořešáků, které rostou v těsné blízkosti stromů jiných. Naopak solitérně rostoucí stromy svou korunu více rozprostírají. I stromy s rozplácle tvarovanými korunami (s výjimkou už opravdu speciálních trpasličích kultivarů) však bez problémů dorůstají přes 15 metrů.

Rozšíření: Ořešák královský je jedna z nejpěstovanějších dřevin na světě. Pěstuje se pro své plody (vlašské ořechy), jako okrasný a stínící strom, medonosná rostlina nebo i pro své kvalitní a relativně rychle rostoucí dřevo. Jeho přirozenou oblastí výskytu je zřejmě Balkán a Přední a Centrální Asie, kde roste až na úbočích Himaláje. Již ve starověku však začal být člověkem rozšiřován i do dalších částí světa. Během existence římské říše byl rozšířen coby pěstovaný strom do severní a západní Evropy a v 17. století si jej osadníci přivezli do Ameriky. Mezi význačné producenty ořechů se počítají Francie, Řecko, Bulharsko a Rumunsko v Evropě, Kalifornie v Severní Americe a Chile v Jižní Americe. Ve střední Evropě se první zástupci tohoto druhu objevili někdy v době bronzové, větší rozšíření pěstování tohoto stromu nastalo v době raného středověku. Upřednostňuje vlhké nížinné oblasti s vysokým obsahem humusu v půdě, vyžaduje hodně světla (o které si v kompetici s ostatními stromy dokáže „říci“). Vzhledem k tomu, že listy mají fungicidní a baktericidní účinky a odpuzují hmyz, bylo dříve doporučováno sázet ořešáky v bezprostřední blízkosti hnojišť.