17.Sofisté. Sókratés. Platón.

17. SOFISTÉ. SOKRATES. PLATÓN.

SOFISTÉ

• Sofia = moudrost → učitelé moudrosti

• V morální oblasti je vše relativní

• Každý si může uhádat svou vlastní pravdu – neexistuje jedna pevně daná pravda – starší verze pojetí dialektiky

• Sofisté pouze jednotlivci ne škola

• Velké bohatství Athén (po Řecko-perských válkách) – zájem o vzdělání

• Demokratická ústava + rozvoj řečnictví/přemlouvání

• Působí hl. učitelé rétoriky = sofisté – považují se za mudrce

• Učitelé putovali a za peníze učili – důsledkem je úpadek morálky a relativizace – proto jimi Platón pohrdá (za učení by se nemělo platit)

• Objektivní poznání není možné – pravda je relativní

• Pravdu má ten, kdo si jí lépe obhájí = veřejné obhajoby

• PROTÁGORAS

  • 481–410 př. n. l.

  • Z města Abdéry

  • „Člověk je mírou všech věcí. Jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.“

  • Neexistuje žádná objektivní pravda a vše je subjektivní

  • Bohové – nelze dokázat ani že jsou, ani že nejsou → věc je moc temná a život krátký, neřešme to

  • Obviněn z bezbožnosti a vykázán z Athén

• GORGÍAS

  • 483–375 př. n. l.

  • Ze Sicílie

  • Potulný učitel

  • Dílo: O NEJSOUCNU NEBOLI O PŘÍRODĚ

    • Nic neexistuje

    • I kdyby něco existovalo, bylo by to nepoznatelné

    • I kdybychom to mohli poznat, bylo by to nesdělitelné

SOKRATES

• 470–399 př. n. l.

• Původně žák sofistů – poté se vůči nim velmi výrazně vymezil

• Jeho matka porodní bába → inspirace → tvrdil, že pomáhal myšlenkám na svět

• Říká se, že se nějakou dobu pohyboval ve vojsku

• Žil z darů → nevyhovovalo to jeho ženě Xantypě

• Vyučování: hra otázek a odpovědí

• Zájem pouze o člověka, pomíjí přírodu

• Obviněn z bezbožnosti a kažení mládeže – trestáno smrtí – řekl, že by si připadal směšně, kdyby se snažil o prodloužení svého života, odmítl pomoc na útěk – popraven

• Úkoly: 1. plnit povinnosti vůči bohům, 2. rozvíjet rozumové poznání

• „Vím, že nic nevím.“

• Chodil po Athénách a kladl náhodným lidem otázky

  • Na první pohled primitivní otázka, dalšími otázkami je vedl, naváděl hlouběji

  • Snaha přimět lidi, aby sami hledali otázky

  • Snaha vyvolat údiv nad tím, kolik toho lidé neví

  • Chtěl, aby lidé pochopili, že sami jsou nedokonalí

  • MAJEUTIKA – pomáhání myšlenkám na svět

  • INDUKTIVNÍ FORMA – z konkrétního tvrzení na obecné

  • AIRONEÁ – na začátku ze sebe dělá hlupáka, nechá se poučovat

• Část Athéňanů chápala, že dělá dobro, druhá se domnívala, že si z nich tropí legraci

• Psali o něm jeho žáci (např. Platón)

• Označen delfskou věštírnou za nejmoudřejšího z Řeků

• IDEA DOBRA – člověk je v základu dobrý, dobro je naučitelné

• EUDAIMONIÁ – stav nejvyšší blaženosti, maximum, největší životní cíle

• DAIMONION = svědomí

• SÓKRATES UČITELEM

• Bezplatně učil každého, kdo o to stál – nechal se od žáků hostit, jinak byl skromný

• Nic nenapsal – vedl raději dialogy – metoda sofistů

• 2 fáze dialogů: Destruktivní (zhejtovat žáka a jeho myšlenky), Konstruktivní (formulace závěru – správná definice).