22) Etika a hodnoty - chybí etika

22. ETIKA A HODNOTY

ETIKA

- ethos = zvyk, obyčej

- mos = morálka (etymologicky synonyma)

- filosofická disciplína

- zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy

- součástí praktické filosofie

- rozlišuje co je dobré a co zlé

- poskytuje normy a pravidla lidského chování

- 2 základní proudy etiky:

1. deskriptivní

- popisuje to, co platí jako morální jednání u určitých národů

- zkoumá jejich zvyky, hodnoty...

1. normativní

- usiluje o stanovení kritérií mravního jednání

- na jejich základě se snaží formulovat morální pravidla  např. teologická etika, egoismus...

- existuje také tzv. formální nebo obsahová etika

• formální etika

- odvozuje své principy z rozumu a apriorních předpokladů

- například kategorický imperativ I. Kanta

- ten nám dává z rozumu pocházející formu pro naše konání

• obsahová etika

- určuje přímo, co je a co není dobré

- dává nám empiricky uchopitelné kritérium mravního konání

- například raný utilitarismus považuje za dobré to, co je užitečné

- v souvislosti s I. Kantem mluvíme také o etice autonomní a heteronomní

• autonomní etika (autos = sám, nomos = zákon)

- vyvozuje morální principy ze sobě vlastních morálních zákonů

- u Kanta je čin morální tehdy, jestliže se stal pouze na základě respektování z rozumu pocházejícího morálního zákona nezávislého na zkušenosti

• heteronomní etika (heteros = jiný)

- odvozuje důvody morálních požadavků z vnějšku

- člověk je podřízen mravnímu zákonu, který pochází z oblasti mimo jeho vliv, například od Boha nebo ze smyslového a zkušenostního světa

- etika si klade otázky typu:

 Co je dobré?

 Jaký je smysl mého konání?

 Jak mám jednat?

 Co je spravedlnost?

- 7 základních ctností

• lidské: rozumnost, statečnost, spravedlnost, zbožnost (uměřenost)

• božské: víra, naděje, láska

- svědomí:

• osobní přesvědčení založené na přijetí morálních norem

• ty se stávají měřítkem posuzování vlastního chování

• má 3 složky  poznávací procesy, hodnotící momenty, emocionální složky

Herakleitos

- nejdůležitější protiklad dobra a zla

- funguje na tom celý svět

Sofisté

- původ zákonů relativity

- morální normy a tvoříme …

Sokrates

- Daimonion = vnitřní hlas

- dobro člověk koná, když ho pozná

Platón

- dobro v říši idejí

- když je poznané, tak je konané

Aristoteles

- Etika Nikomachova = pro dobré mravní jednání potřebujeme FRONÉSIS (=moudrost)

- pak můžeme poznat morálně správné a nesprávné

- střední cesta, vyvarovat se extrémů

Epikúros

- ataraxie = vyvážený klid duše, když se budeme vyhýbat bolesti

- Epikůrův kalkul slasti (zvážit plusy a mínusy, třeba večírek jít/nejít)

- vše je egoistické kromě přátelství, to je nejméně egoistické

Stoikové

- život v souladu s přírodou

- Markus Aurelius = v celku světa zlo neexistuje, je pouze subjektivní