Filozofie 18. a 19. století

• klade si stejnou otázku jako Hume: Je možné, aby vědecké poznatky byly všeobecně platné? je možné najít poznatky, které nám zkušenost nevyvrátí?

• Kant odmítá metafyzika (nejistá věda) otevřeně říká, že se musíme zabývat pouze rozumovou činností člověka, ne empirií, lidé ho nikdy nepoznají

• pojem: Svět pro nás - svět tak, jak se nám jeví

• pojem: Svět o sobě - svět o své nezávislé existenci, nelze jej vnímat

• je mezi nimi hranice, kterou nelze překonat, je nepoznatelný

• apriorní schopnosti= přesahují skutečnost a zkušenost, jsou vrozené, přesahují realitu

• zatímco my svět o sobě nemůžeme poznat, můžeme v něm jednat pomocí praktického rozumu

c) postkitické stádium - uvažuje o morálce

Kantova etika:

• kritika praktického rozumu, objevují se názory Kanta na morálku, zastánce autonomní morálky (autonomní x heteronomní morálka)

• heteronomní morálka: jedná podle nařízení autorit a nepoužívá vlastní rozum

• autonomní morálka: jedná podle své vůle a svědomí, sám určuje co je morální

• morálka není možná bez svobodného rozhodnutí (bez autonomity)

• kategorický imperativ:pravidlo jednání “jednej vždy tak, aby tvé jednání mohlo být pravidlem jednání pro ostatní, přistupuj k lidství jako k účelu,ne prostředku

• člověk upírající ostatním svobodu upírá i sám sobě svobodu (např. paranoidní diktátor)

Johann Gottlieb FICHTE

• navázal na Kanta, ale také jej kritizoval

• nesouhlasil s rozdělením světa na Svět o nás a Svět o sobě, vymyslel tzv. dialektickou triádu: 3 fáze vývoje jedince, máme dialektické protiklady

• duch vytvořil přírodu

• triáda -> existuje podle něj: teorie jak vzniká vnější svět

1. Teze (já - duch) svoboda

2. Antiteze (ne-já, příroda, projekce Téze do přírody) já sám sebe omezím

3. Syntéza (já + nejá) teze vytváří vnější svět, je výplodem vědomí teze

Georg Wilhelm Friedrich HEGEL (1770 – 1831)

• představitel objektivního idealismu

• základem světa myšlenka->označuje ji jako absolutní ideu (neboli duchovní princip)

• vše ostatní je druhotné, méně významné=>materiální

• samotná idea se mění->stádia:

• čistá idea- jen myšlenka bez časového a prostorového vymezení

• příroda- čistá idea spojená s časem a prostorem

• duch- lidský svět, civilizace (spojení přírody a člověka)

• pohled na logiku=učení o podstatě jevů

• pohled na historii-ve svém díle Filozofie dějin říká, že vývoj je to, co tvoří dějiny

-vývoj tvoří velké osobnosti se svými mimořádnými schopnostmi (inteligence, schopnost předvídat, energičnost)

-osobnost se stane velkou, když bude své schopnosti využívat ve prospěch celé společnosti

Německo - 19.stoleti

Arthur SCHOPENHAUER

• ctižádostivý, přehnaně sebevědomí (byl trochu génius, ale hlavně si to o sobě myslel)

• představitel voluntarismu=směr, který zdůrazňuje úlohu vůle v životě člověka, u Schopenhauera vyúsťuje v pesimismus

• základní myšlenkou, hnací silou je u člověka vůle k životu

• díky vůli je člověk stále nespokojený (něco získá a chce něco dalšího)=>pesimismus

• vůle se nejvíc projevuje v podobě rozmnožovacího pudu->hned jak může, snaží se postarat o zachování rodu- jak to splní, je zbytečný

• jeho fie několikrát vyústila v sebevraždu (sebevražda=rezignace)

• východisko: krátkodobé- obrat k umění (hlavně hudba) X dlouhodobé- přísný asketický život a snaha dosáhnout nirvány