Filozofie

Jak uchránit demokracii? Děláme to dělbou moci. Tradiční dělba moci je soudní, výkonnodárná, zákonodárná. Hovoříme také o suverenitě. Stát je suverénní, protože se zde uplatňuje pouze moc občanů. Lid, který sám sobě nedůvěřuje, sám sebe omezuje zákony. Suverénem je lid. Zákon je výsledkem dohody rovných, ale různých. Zákon je výsledkem dohody. Školní řád je výsledek dohody.

Rozlišujeme politickou a sociální rovnost. Sociální rovnost vede k tvorbě mas. Masa je neorganizovaná skupina lidí. Sociální rovnost – odpovědnost státu.

Stát přerozděluje jenom to, co vybere od lidí. Také si stát může půjčit a později vybere od lidí. Důsledku toho, že stát někomu bere, tak vzniká představa, že vlastnictví je nespravedlivé. Sociální spravedlnost předpokládá, že stát vlastní. Otázka je, jestli stát má právo přerozdělovat. Daně můžeme chápat dvojím způsobem. Stát nám poskytuje služby a my na to reagujeme poplatky. Daň je pokuta, z nesprávně nabytého majetku. S daní je problém nejenom jak ji chápeme, ale jestli má být rovná, nebo progresivní. Progresivní, je že roste s tím, jak se zvětšuje příjem nebo jestli má být rovná. To znamená, že všichni mají stejně velké daně.

Mají být si všichni být rovni v tom, že dostanou příležitost odmaturovat, nebo si mají být rovni v tom, že odmaturují. Také se bavíme rovnost o vstupních podmínkách. Rovnost také může být ve výsledcích.

9. kapitola

Jestliže máme národní stát, tak je logická otázka, co je to národ. Národ je soubor lidí, kteří tvoří stát. Národ je mýtus, který ospravedlňuje stát. Vznik státu je většinou ospravedlněn národem. Existují v zásadě dvě chápání národa. Jedno chápání poznáme dle toho, že nerozlišuje národnost a státní příslušnost. Nerozlišují to např. Francouzi. Příslušníkem národa je ten, kdo je příslušníkem státu. Národ splývá se státní příslušností. Národ splývá s obyvatelstvem státu. Žiju v Americe, jsem Američan. Druhé pojetí je etické, tzv. východní. Zde si národ musel vybudovat svůj stát. Češi si museli prosadit, že v rámci Rakouska-Uherska vznikne samostatný český stát, protože je zde český národ. Východní etnický model rozlišuje národnost a státní příslušnost. Z pohledu vyplývá, že národ je skupina lidí, kteří mají nějaký program. Národ je zakladatelský mýtus. Státy vznikají ve chvíli, kdy se sjednotí národ. V odporu proti Britům si začali Francouzi uvědomovat, že jsou něco víc s Burguny než s Angličany. V Itálii a Německu se nepovedla revolta, ale je zde obrození. Vrcholná fáze přichází s požadavky, např. rakousko-české vyrovnání. Největším Čechem je Karel IV.

Národ je spíše mýtus, než definice. Když hledáme mimo politické vysvětlení národa, tak skončíme u etnicity, ani jedno samo o sobě ale nefunguje. Proč se bavíme o národu? Právě proto, že národ je základem státu. Potřebujeme ideu, která stát drží pohromadě. Musíme nějak vytvořit vztah mezi těmi kdo naslouchají a těmi kdo vládnou. Dokázat přesvědčit lidi, že ta jejich vláda je ta nejlepší. To je legitimita vlády.