Filozofie období baroka - Descartes

• odmítá neplodné scholastické spekulace (od 2. poloviny 14. století je scholastický aristotelismus v rozkladu)

• vytváří nejvyšší filozofický princip, který pramení z jistoty vlastního myšlení a vlastní existence

• Cogito, ergo sum = myslím, tedy jsem (člověk velmi intenzivně přemýšlí a pochybuje o svém životě, tím existuje)

- hledá jistotu, princip, od kterého se dostane dál, od kterého se odrazí

„Má-li být všechno poznání odvozeno z nejjednodušších principů, musím si napřed zjednat jistotu o nepochybnosti svého východiska. Co je však jisté? Abych mohl bezpečně postupovat kupředu, nebudu zprvu pokládat za jisté nic. Budu pochybovat o všem, abych zjistil, co obstojí před touto radikální pochybností. Pochybovat musím nejen o všem, co jsem se naučil ve školách, z knih nebo stykem s lidmi, nýbrž i o tom, zda tento svět, který mě obklopuje, skutečně existuje, anebo je pouhým výmyslem, a zda jej vnímám takový, jaký je – vždyť vím, že člověk je často obětí mnohých smyslových klamů. A pochybovat musím rovněž o tom, co se zdá být vůbec nejjistější, o principech matematiky, protože je možné, že náš lidský rozum nedostačuje k poznání pravdy a trvale nás uvádí v omyl.“

- chce najít nějakou jistotu a kritérium – najde jej jedině pochybováním, a aby byl správný filozof, pochybuje o všem (i např. matematika, o které ví, že má svůj systém)

„Začnu-li však filozofovat tím, že všechno uvedu v pochybnost, existuje tu přece jen něco, o čem nejen pochybovat nemohu, nýbrž co je dokonce tím jistější, oč silněji pochybuji; totiž prostý fakt, že teď, v tomto okamžiku, pochybuji, to jest: myslím. Vše, co svými smysly přijímám z vnějšího světa, co by mohl být klam, vše, co mohu myslet, může být nesprávné - avšak v pochybování jsem si jist sám sebou jako myslící bytost. „Cogito ergo sum“ - myslím, tedy jsem.“

- cesta logických návazností: v momentě, kdy pochybuji, tak myslím → pokud myslím, jsem si jist svou existencí

• tato myšlenka mu pomáhá při jeho snaze přetvořit filozofii v univerzální matematiku, vědu, ve které je všechno získáno přísnou dedukcí z nejjednodušších základních pojmů

b) Descartův dualismus

• rozeznává dvě základní substance = podstaty:

• jedna je tělesná neboli res extensa (věc rozprostraněná), říše těles věcí rozprostraněných – příroda – se dá přesně zachytit a vyjádřit ⇒ celou fyziku můžeme charakterizovat pomocí tří základních pojmů: rozprostraněnosti, pohybu a klidu (máme na to matematiku, aby nám v tom udělala jasno)

• druhá je duchovní neboli res cogitans (věc myslící), to je činný duch, myšlení, cítění a vnímání (odpovídá našemu vědomí) → to, co myslí; abstraktní a neuchopitelné

→ tato dvojice odpovídá dvojici duch–tělo (vlastně nechápal, jak mohou spolu tělo a duch spolupracovat)