Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Filozofie období baroka - Descartes

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (31,97 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Filozofie období baroka FILOZOFIE OBDOBÍ BAROKA 1. Předpoklady filozofie a filozofování filozofie v 17. století se na evropské pevnině vyznačuje relativní jednotností a plynulostí vývoje, v této době se doopravdy osamostatňuje z područí teologie(podobná východiska, filozofie si jde vlastní cestou)podle důrazu na metodu hovoříme o evropskémracionalismu(kontinentální)a anglickémempirismu(ostrovní)(empirie – zkušenost; učení se základním a jediným zdrojem lidského poznání – zkušeností, kterou nám zprostředkují vnější a vnitřní smysly – F. Bacon– učím se → na základě učení zkušenost → ze zkušenosti zákony)ideálem veškerého poznání se stávámatematika proč není možné založit obdobným systémem neotřesitelných důkazů veškeré vědění, hlavně filozofiivýznamní filozofové jsou většinou sami vynikajícími matematiky (Descartes, Leibniz,Pascal – ne vše ve svém životě můžeme nějak spočítat nebo dát do vzorců) snaha o přehledné uspořádání, harmonickou stavbu a vyváženost všech částí celkuvrcholem tohoto období jsou 3 filozofické systémy: Descartes, Leibniz, Spinosa 2. Politická situace v 17. století měšťanstvo se vyděluje z feudální hierarchie a mění se v samostatnou třídu – buržoazii(šlechta oslabení, měšťanstvo nositelem kapitalistického způsobu výroby, vzdělanější → buržoazie)Nizozemská buržoazní revoluce v 16. století zahájila bojem proti nadvládě španělských Habsburků a katolické církve epochu vítězných buržoazních revolucí v EvropěAnglická buržoazní revoluce v 17. století upevnila kapitalistické vztahy a nastolila buržoazní státní zřízení.Evropa 17. století je v zajetí třicetileté války (navenek výhradně náboženský konflikt protestantského a katolického tábora vyznačuje hledání nové rovnováhy společenských sil, soupeření starých a nových společenských, politických a ekonomických zájmů) RENÉ DESCARTES(1596–1650) latinsky Renatus Cartesius karteziánství, což je souborný název pro myšlenkový směr inspirovaný DescartemFrancie jeho doby prodělává konec náboženských válek, upevnění absolutismu (kardinálové Richelieu, Mazarin), počátky mocenského vzestupu (jedna z vedoucích mocností závěru třicetileté války), jeho život probíhá na předělu dvou epoch 1) Život narozen 1596 ve staré francouzské šlechtické rodině(x vychovávali ho prarodiče)studuje v jezuitské kolejistřídají se u něj období života v ústraní (Holandsko, Paříž) s obdobím nestálého životavyučoval na univerzitě a byl velmi uznávaný už za svého života →ke konci života přijímá pozvání švédské královny Kristiny(chtěla, aby přeorganizoval švédské školství, ale i osobní učitel → velmi vytížen), záhy umírá na zápal plic v roce 1650 2) Základní myšlenky jeho filozofie a) Cogito, ergo sum odmítá neplodné scholastické spekulace (od 2. poloviny 14. století je scholastický aristotelismus v rozkladu)vytváří nejvyšší filozofický princip, který pramení z jistoty vlastního myšlení a vlastní existenceCogito, ergo sum = myslím, tedy jsem(člověk velmi intenzivně přemýšlí a pochybuje o svém životě, tím existuje) - hledá jistotu, princip, od kterého se dostane dál, od kterého se odrazí „Má-li být všechno poznání odvozeno z nejjednodušších principů, musím si napřed zjednat jistotu o nepochybnosti svého východiska. Co je však jisté? Abych mohl bezpečně postupovat kupředu, nebudu zprvu pokládat za jisté nic. Budu pochybovat o všem, abych zjistil, co obstojí před touto radikální pochybností. Pochybovat musím nejen o všem, co jsem se naučil ve školách, z knih nebo stykem s lidmi, nýbrž i o tom, zda tento svět, který mě obklopuje, skutečně existuje, anebo je pouhým výmyslem, a zda jej vnímám takový, jaký je – vždyť vím, že člověk je často obětí mnohých smyslových klamů. A pochybovat musím rovněž o tom, co se zdá být vůbec nejjistější, o principech matematiky, protože je možné, že náš lidský rozum nedostačuje k poznání pravdy a trvale nás uvádí v omyl.“ - chce najít nějakou jistotu a kritérium – najde jej jedině pochybováním, a aby byl správný filozof, pochybuje o všem (i např. matematika, o které ví, že má svůj systém) „Začnu-li však filozofovat tím, že všechno uvedu v pochybnost, existuje tu přece jen něco, o čem nejen pochybovat nemohu, nýbrž co je dokonce tím jistější, oč silněji pochybuji; totiž prostý fakt, že teď, v tomto okamžiku, pochybuji, to jest: myslím. Vše, co svými smysly přijímám z vnějšího světa, co by mohl být klam, vše, co mohu myslet, může být nesprávné - avšak v pochybování jsem si jist sám sebou jako myslící bytost. „Cogito ergo sum“ - myslím, tedy jsem.“ - cesta logických návazností: v momentě, kdy pochybuji, tak myslím → pokud myslím, jsem si jist svou existencí tato myšlenka mu pomáhá při jeho snaze přetvořit filozofii v univerzální matematiku, vědu, ve které je všechno získáno přísnou dedukcí z nejjednodušších základních pojmů b) Descartův dualismus rozeznává dvě základní substance = podstaty:jedna jetělesná nebolires extensa (věc rozprostraněná), říše těles věcí rozprostraněných – příroda – se dá přesně zachytit a vyjádřit celou fyziku můžeme charakterizovat pomocí tří základních pojmů:rozprostraněnosti,pohybu aklidu(máme na to matematiku, aby nám v tom udělala jasno)druhá jeduchovní nebolires cogitans (věc myslící), to je činný duch, myšlení, cítění a vnímání (odpovídá našemu vědomí)→ to, co myslí; abstraktní a neuchopitelné → tato dvojice odpovídá dvojici duch–tělo(vlastně nechápal, jak mohou spolu tělo a duch spolupracovat) Descartes se snaží takovouto fyziku vypracovat, omezuje pojem ducha na myšlení, a protože zvířata nemyslí, neúčastní se nijak duchovního světa→ neuznává, že by zvířata měla duši, jen lidé „… že kdyby existovaly takové stroje, jež by měly orgány a vnější vzhled opice nebo jiného nerozumného zvířete, měli bychom důvod se domnívat, že by byly ve všem stejné povahy jako tato zvířata; kdežto kdyby existovaly stroje, podobající se našim tělům a napodobující naše úkony potud, pokud by to mravně bylo možné, měli bychom vždy dva velice vážné důvody, abychom poznali, že proto ještě nejsou skutečnými lidmi. První důvod je, že by nikdy

Témata, do kterých materiál patří