Filozofie období baroka - Descartes

• jeho filozofie představuje most, který se klene mezi středověkým a novověkým myšlením, činí důsledný krok k racionalistickému chápání člověka, přírody, světa, ale i boha

• jeho východiskem je metodická pochybnost, jež je nezbytná pro to, abychom se vyvarovali omylů a předsudků a abychom jejich postupným vylučováním dospěli k pravdě (maximum dedukovatelnosti je maximem pochopitelnosti = pokud věc umím rozdělit na co více dílčích útvarů, tím snáze to pochopím) ⇒ čtyři základní pravidla karteziánské metody

„První bylo, nepřijímat nikdy žádnou věc za pravdivou, již bych s evidencí jako pravdivou nebyl poznal: tj. vyhnout se pečlivě ukvapenosti a zaujatosti.“

- budu pochybovat o všem, nic nemohu brát jako jasnou a danou věc

„Druhé, rozdělit každou z otázek, jež bych prozkoumával, na tolik částí, jak jen možno a žádoucno, aby byly lépe rozřešeny.“

- pokusím se to, co studuji, rozdělit na co více částí, aby se mi to lépe učilo

„Třetí, vyvozovat v náležitém pořadí své myšlenky, počínaje předměty nejjednoduššími a nejsnáze poznatelnými, stoupaje povlovně jakoby ze stupně na stupeň až ke znalosti nejsložitějších, a předpokládaje dokonce řád i mezi těmi, jež přirozeně po sobě následují...“

- začít nejjednodušším a postupovat k těžšímu

„A poslední, činit všude tak úplné výčty a tak obecné přehledy, abych byl bezpečen, že jsem nic neopominul...“

- z jednotlivostí dělat společné závěry, abych na nic nezapomněl

• Descartes postavil nový metafyzický systém, vyrovnal se s antikou a středověkem

• Descartův ideál vědy ovládá moderní pojetí vědy s drobnými odchylkami až do 19. století

• Descartes přecenil matematiku a přírodovědu, ale učinil tak z historické a filozofické nutnosti, jeho filozofie je pravá tím, že učí filozofovat, tj. pátrat po podstatných věcech