Globální problémy lidstva - seminární práce

Více než polovina vytěžené ropy se spotřebovává k zajištění dopravy (57%). Jako chemická surovina se pak používá 23%, a jako energetická surovina 20%. Z důvodu úbytku tradičních zdrojů ropy začínají být využívány i netradiční zdroje, jako jsou například roponosné břidlice.46

Největší koncentrace nalezišť ropy je v Nigérii, Mexiku, Venezuele, oblasti Kaspického jezera a Perského zálivu. Velké množství obtížně přístupné ropy se také nachází v Kanadě. V několika minulých desetiletích se těžba přestala omezovat jen na pevninu a ropa se začala těžit i z mořského dna. Většina dnešní ropy pochází z nalezišť starších než 35 let.47

„Ropa jako zdroj velmi levné energie měla zejména od prvních desetiletí 20. století vliv na architekturu měst a dopravní infrastrukturu zemí Prvního světa. Urbanistické návrhy měst s typickými rozsáhlými obytnými předměstími (nejvýrazněji viděnými v USA) braly dostupnost levné transportní energie v podobě ropy do úvahy.“ 48

Kvůli těžbě ropy dochází ke znečištění litosféry v oblastech těžby a při transportu, a také ke znečištění hydrosféry. V oceánech přibývá ročně asi 10 milionů tun uhlovodíků. Z toho asi polovinu tvoří přirozené úniky ropy do mořské vody. Použitím ropy na výrobu elektrické energie v elektrárnách je znečišťována atmosféra. Podstatný podíl připadá spalovacím motorům všeho druhu.49

Hubbertova teorie ropného vrcholu, je teorie zabývající se dlouhodobými předpověďmi spotřeby a vyčerpání ropy. Tvrdí, že jelikož zdroje ropy jsou neobnovitelné, musí úroveň těžby ropy nevyhnutelně dosáhnout svého vrcholu a poté začít klesat. Těžba ropy podle této teorie sleduje tzv. Hubbertovu křivku. Nejvíce diskutované je datum, kdy má tento vrchol nastat. Do dnešní doby dosáhlo vrcholu těžby mnoho oblastí, např. Severní moře v roce 1999 (nyní klesá produkce ropy tempem 10-12% za rok). V celosvětovém měřítku pravděpodobně pokles těžby není tak prudký. Ropa se větším měřítku začala těžit před 150 lety, a proto se dá očekávat, že přibližně stejnou dobu by mohla těžba pokračovat i po dosažení vrcholu. Problémem je právě snižující se množství těžené ropy, které znamená budoucí nárůst její ceny. Od roku 1980 spotřebovává lidstvo každý rok více ropy, než činí nové objevy. Od roku 2008 se náklady na těžbu stále zvyšují, protože ropa je těžitelná na stále méně dostupných místech. Podle některých odpůrců této teorie je nemožné ji aplikovat na svět jako celek kvůli složitým politickým a obchodním vztahům, které mají na těžbu ropy vliv.50

„Cena ropy dosáhla svého historického maxima v roce 1980, během druhého ropného šoku, kdy byla v dnešních cenách (tj. očištěna od inflace) až na úrovni 90 dolarů za barel. Poté dlouhodobě klesla v důsledku otevření nových ropných polí mimo Blízký východ, jako např. v Severním moři. Nedávné minimum bylo v lednu 1999 (12 dolarů za barel), kdy asijská ekonomická krize snížila poptávku. Pak cena ropy začala stoupat až na maximum 70,85 dolarů za barel v roce 2005 v důsledku hurikánu Katrina.“ 51