Gottfried Wilhelm Leibniz

„Monáda, o níž zde budeme mluvit, není nic jiného než jednoduchá podstata, která vchází jako prvek do složenin. Je jednoduchá, to znamená bez částí.

A tyto monády jsou skutečnými atomy přírody a jedním slovem prvky věcí.

Není tedy třeba bát se jejich rozkladu a neexistuje žádný myslitelný způsob, kterým by se prostá podstata mohla zaniknout.

Lze tedy říci, že monády mohou vzniknout i zaniknout jen náhle, to znamená, že mohou vzniknout jen stvořením a zaniknout zničením.

Neexistuje též žádná možnost vysvětlit, jak by monáda mohla být ve svém nitru ovlivněna nebo změněna jinou bytostí, protože do ní nelze nic přinést, ani si v ní nelze představit žádný vnitřní pohyb, který by byl vyvolán, řízen, zvětšován nebo zmenšován, jak je možné u složenin, u nichž existují změny mezi částmi. Monády nemají oken, do nichž by bylo možno vstupovat nebo z nich vystupovat. Nahodilé vlastnosti se nemohou ani odpoutat, ani pohybovat mimo substance, jako tomu kdysi bylo u vnímatelných druhů v naukách scholastiků. Proto ani podstata ani nahodilá vlastnost nemohou z vnějšku vstoupit do monády.

Každá jednotlivá monáda se dokonce musí lišit od každé jiné, neboť nikdy v přírodě neexistují dvě bytosti, které by byly dokonale totožné, u nichž by bylo možno nalézt odlišnost vnitřní nebo odlišnost spočívající v niterném určení.

Z toho, co bylo právě řečeno vyplývá, že přirozené změny vycházejí z vnitřního principu, neboť na jejich nitro nemůže mít vliv vnější příčina.

Všem jednoduchým podstatám neboli stvořeným monádám bychom mohli dát název entelechie, neboť v sobě mají jistou dokonalost a soběstačnost, která je činí zdrojem jejich vnitřních činností a takříkajíc nehmotnými automaty.“

• monády jsou body – vlastní prazáklad jsoucna jsou bodové substance

• monády jsou síly, silová centra – těleso není nic jiného než komplex silových center

• monády jsou duše – nejnižší monády jsou ve stavu snu či omámení, vyšší monády mají vědomí (lidská duše), nejvyšší monáda, bůh, má nekonečné vědomí, je vševědoucí

• monády jsou individua – nejsou dvě stejné monády, kontinuitní řada od nejvyšší božské monády až k nejjednodušší

Předzjednaná harmonie

• celý svět se skládá z monád a jejich představ

• všechny monády dohromady tvoří harmonický celek světa – ač je každá monáda jiná existuje jakási harmonie, která je dána společným prazákladem – bohem

• příměr k hodinám – existují 2 hodiny – tělo a duše; bůh je strojník, který je na začátku nastavil a dále jdou hodiny samy

„A tak musí poslední důvod věcí spočívat v nutné podstatě, v níž specifikum změn je eminentně obsaženo jako ve svém zdroji; nazýváme ji Bohem.“

„… že totiž od počátku každou ze substancí vytvořil tak, že každá z nich sledující toliko své vlastní zákony, zůstává v souladu s druhou přesně tak, jako by Bůh vždy znovu zasahoval.“