Ohniska válečných konfliktů za posledních 25 let - seminární práce (2016)

„V poslední době, přesněji v roce 2012 se odehrálo v Izraelsko-arabském konfliktu poměrně dost zásadních událostí.14.listopadu byl izraelským letectvem zneškodněn velitel ozbrojených sil Hamásu Ahmad Džabárí. Odplatou začal Hamás ostřelovat raketami Izrael. Izrael podnikl letecké útoky v pásmu Gazy a mobilizoval armádu pro případný konflikt. Po osmi dnech bylo uzavřeno dosavadní vratké příměří. Izrael veřejně podpořili ostatní státy, mezi nimi i ČR, s tím, že má na obranu právo. Ke konci roku byla Palestina uznána OSN jako nečlenský pozorovatelský stát. Proti tomuto uznání se vyslovilo 9 států, mezi nimi i ČR. Jak už napovídá nadpis, panuje mezi Araby a Izraelci nekonečná nenávist. Problém je hlavně v radikálních Arabech, kteří stále bojují za "svá" území. Izrael se většinou jen brání a opětuje útoky.“78

I dnes stále zde stále probíhají občasné útoky, při kterých zbytečně umírají jak civilisté, tak vojáci, ale pokud Palestina a Arabové nezmění svůj postup, tento konfliktu nebude mít konce.79

Spor o Kašmír

„Takových válek proběhlo ve druhé polovině 20.století na světě několik. Dvě strany vedly spor o kus území, přičemž obě byly přesvědčeny o tom, že pravda leží na jejich straně. Když debaty nikam nevedly, druhá strana se rozhodla, že nebude respektovat rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN a začala řinčet zbraněmi. Nastalo prolévání krve a patové řešení, s nímž si nikdo na tomto střetu zúčastněný nevěděl rady. A díky neústupnosti obou protivníků trvá násilí dodnes.“80

Vznik konfliktu

Vše začalo poté, co se rozpadla Britská Indie. Zdejší vůdce Hari Singh zvažoval, zda připojit své území k Indii nebo k Pákistánu. Domníval se, že Kašmír by se mohl stát samostatným územím, protože podle něj nebylo v zájmu ani jedné země si ho přivlastnit. To byla však chyba. Do země vpadli bojovníci kmenů z Afghánistánu ve snaze území vyrabovat a získat. Hari Singh tak spěšně podepsal smlouvu o připojení se k Indii a požádal o vojenskou pomoc.81

Další vývoj

„Na základě vývoje po roce 1947 je rozlehlá země rozdělena do tří částí. Spravuje je Indie, Pákistán a Čína. Do věčného obrazu přírody přibyla síť strážních stanovišť, nových komunikací, ubytoven a palebných postavení, užívaných čas od času naostro. Poměry lze charakterizovat jako stav často neklidného příměří podél demarkační linie platné od roku 1949 a pozměněné dohodou v Simle v srpnu 1972. Pro indicko-čínské pomezí žádná podobná smlouva neexistuje, mapy zde zaznamenávají linii faktické kontroly. Ta se právě v Kašmíru podstatně odlišuje od indické nebo čínské verze tzv. tradiční zvyklostní hranice, podkladu pro protichůdné územní nároky.“82

Současnost

Kašmír má vlastní parlament, voleného prezidenta a vládu vedenou premiérem. Vydává se za islámskou zemi. V roce 1989 vypukly boje mezi indickou armádou a zdejšími muslimy, které doteď neutichly a mají kolísavou intenzitu. Někdy se extremisté uchylují k teroru, na což vláda reaguje opatřeními, která postihují zastánce obou náboženství. OSN může společenské, politické a náboženské rozpory jen monitorovat. V situaci jako je tato, je pouhé setkání indických a pakistánských státníků velkým pokrokem, který však zatím nic nezměnil. Mír zde dosud nepanuje.83