Ohniska válečných konfliktů za posledních 25 let - seminární práce (2016)

Přehled vybraných konfliktů

Arabské jaro

Arabské jaro je označení pro protivládní protesty, které vypukly po upálení tuniského mladíka Muhammada Buazízího 17. prosinci 2010 v Tunisku a později i v dalších arabských státech. Povstání se děla za účelem sesadit diktaturu a nahradit ji demokracií, což se ve většině zemí nepovedlo. Za příčiny arabského jara lze považovat nedostatek veřejné i osobní svobody, autoritativní vlády, nezaměstnanost či chudoba.44

Tunisko – V této zemi arabské jaro začalo. Po demisi autoritářského prezidenta se k moci dostala islamistická Strana obnovy. Za její vlády docházelo k vraždění levicových a protiislámských politiků. V roce 2013 strana odstoupila a o rok později vyhrála parlamentní volby nová sekulární strana Hlas Tuniska. Byly zde také problémy s teroristickými útoky na turisty.45

Egypt – Po tamějším převratu vyhráli volby islamisté a prezidentem se stal Muhammad Mursí. Opozice mu vyčítala islamizaci společnosti a špatnou ekonomickou situaci. Docházelo také ke střetům příznivců a odpůrců prezidenta. Armádě se v roce 2013 povedlo vládu svrhnout. V zemi jsou od té doby četné teroristické útoky.46

Libye – Po demonstracích proti režimu prezidenta Muammara Kaddáfího v roce 2011 začal boj podporovaný zahraničními jednotkami. Ten skončil zadržením a zavražděním prezidenta. Poté se konaly volby, které vyhrála liberální koalice Spojenectví národních sil (AFN). V zemi ale vypukla občanská válka. Dokonce v zemi vznikly dvě vlády a dva parlamenty. Opět se zde v roce 2014 začal iniciovat Islámský stát.47

Další země, které zasáhlo arabské jaro, jsou: Sýrie, Jemen, Bahrajn, Alžírsko, Jordánsko, Omán či Maroko.48

Občanská válka v Somálsku

Válečný konflikt v Somálsku začal v roce 1991. Několik vojensko-politických skupin se spojilo, aby společně svrhly dlouholetého prezidenta Siada Barre. Jelikož s výjimkou tohoto společného cíle se jejich názory rozcházely, začal v nestabilní politické situaci boj o moc. Každá ze skupin ovládla určitou část území. Centrem se stalo hlavně jižní a střední Somálsko, zatímco na severu téměř okamžitě po svržení Barreho režimu jedna ze skupin, Somálské národní hnutí, deklarovala nezávislost severních somálských území tzv. Somaliland.49

V roce 1992 vytvořila Rada bezpečnosti OSN misi UNOSOM I, která měla za úkol zajištění humanitární pomoci a deklaratorně také obnovení pořádku v zemi a pomoc při obnovení centrální vlády. Pro zajištění bezpečnosti zmíněné mise později OSN zřídilo mezinárodní mírové síly UNITAF, které vojensky vedly Spojené státy. Přítomností vojsk USA byla zahájena činnost druhé mise OSN na území Somálska, tzv. UNOSOM II. Vzhledem k zhoršování situace byly americké jednotky postupně do roku 1995 stahovány.50

Od té doby se nepodařilo sestavit centrální vládu, jejíž vliv by byl nějak rozsáhlejší. Později došlo k islámské radikalizaci a vznikl Svaz islámských soudů (ICU). V průběhu roku 2006 ovládli celý jih a střed. O rok později se ICU rozpadlo a vzniklo z něj několik islamistických skupin. Z nich nejznámější je Al-Šabáb, který je napojený na Al-Káidu a jeho hlavním cílem je vytlačení cizích jednotek ze Somálska a zavedení islámského státu.51