Právo

1. z hlediska projevu vůle na:

1. neformální – bez právní formy, ústní dohoda, přitakání, hodím do košíku

2. formální – podle právních předpisů s právní formou ( písemná forma, forma notářského zápisu )

Prameny a tvorba práva v ČR

Jedině zákon může ukládat právní povinnosti a stanovovat právní sankce. Přijímat zákony můžou orgány zákonodárné moci.

Z hlediska právní normy rozeznáváme:

1. Ústavní zákony

2. Zákony ostatní

3. Vládní vyhláška, ministerská nařízení

Ústava tvoří základ celého právního řádu a ostatní zákony na ni navazují.

Po projednání a přijetí zákona v zákonodárném sboru (parlament ) podepisují zákon ústavní činitelé:

1. prezident

2. předseda poslanecké sněmovny

3. předseda vlády.

Zákon se zveřejňuje v tzv. „ Sbírce zákonů ČR “, která obsahuje oficiální znění všech zákonů.

Jednotlivé zákony jsou očíslovány v průběhu jednotlivých kalendářních let, aby byly odlišeny od sebe. Lomené rokem. Např. zákon z 18. 12. 1991 byl publikován ve Sbírce zákonů pod číslem 513. Proto „ Obchodní zákoník „ je evidován jako zákon č. 513/91 Sb.

Zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení ( zveřejnění ) ve „ Sbírce zákonů ČR „. Dnem zveřejnění je den, kdy byla příslušná Sbírka zákonu zveřejněna, rozeslána.

Účinnosti nabývá zákon:

1. 15. den po vyhlášení, zveřejnění, platnosti ( zřídka ) nebo

2. jak určí zákonodárný sbor, je součástí znění zákona. Zpravidla je to půl roku .

Ode dne účinnosti vznikají práva a povinnosti!!!!!

Sbírka zákonů ČR: vychází neperiodicky, dle potřeby, ( třeba 3x do týdne, nebo 1 za měsíc )

Obsahuje: ústavu, ústavní zákony, zákony, zákonná opatření, vládní nařízení, důležité vyhlášky

Věstník: slouží k publikaci ostatních prováděcích předpisů

V úsilí o zajištění zákonnosti ( neporušování zákonů ) se uplatňují 3 základní zásady:

1. Před zákonem jsme si všichni rovni.

2. Neznalost zákona neomlouvá.

3. Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Výklad práva

Obsah právních norem ( zákonů ) může být mnohdy vykládán různě i při sebelepší snaze zákonodárce, aby byla pravidla jednoznačná, pro všechny stejná.

Právní subjekty

Fyzická osoba ( obč.z. § 7 )

Jsou lidé. Rozeznává se u nich dvojí právní způsobilost

1. způsobilost k právu = právní subjektivita – vzniká narozením ( právní subjektivitu může mít i již započaté, ještě nenarozené dítě, narodí-li se živé, např. právo dědit ) zaniká úmrtím nebo prohlášením za mrtvého.

2. Způsobilost k právním úkonům – tj. zakládat měnit, rušit právní vztahy, volit. Vzniká dosažením věku 18ti let. ( nebo překročením 16ti let a uzavřením manželství, z důvodu těhotenství )

Fyzickou osobu může soud ze závažných důvodů ( pro duševní poruchu, havárie ) zbavit způsobilosti k právním úkonům. Za nezletilé a nesvéprávné jednají jejich zákonní zástupci.