ZSV 25.5

Slavení křesťanského tajemství

Není bez rozumu uchopitelné, tajemství ve vyznání víry vyznáváme a v liturgii ho slavíme, klíčový pojem je LITURGIE= církev slaví tak, že koná liturgii, oslavuje boha, přitom slavení oslavuje boha, a naopak od boha přijímáme různá dobra

Prožíváme setkání bohem ve společenství, samotné slovo liturgie pochází z řečtiny a byla to služba lidu, když někdo řídí obec, tak koná liturgii, když někdo vybírá daně

Křesťané znají tento výraz jako veřejná služba, ale aby se odlišili tak používají jiné názvosloví. Je to služba bohu v křesťanském chápání. Není to služba jenom bohu ale i lidem. Když církev hlásá evangelium tak je to evangelia, když církev hlásá bohoslužbu, tak je to liturgie.

Liturgie je to nejvznešenější, co církev může dělat. Nic lepšího už církev neumí. Zároveň je liturgie i pramen. Církev, aby dělala své činnosti, čerpá z liturgie. Liturgie je pramenem a životem církve. Kdo koná liturgii? V křesťanské tradici je jediný liturg, a tím je Ježíš Kristus a církev se k němu připojuje, jako strukturované společenství. Každý dělá jenom to, co mu přísluší. V liturgii církev chválí boha otce skrze J.K. v duchu svatém.

Slavení liturgie má některé charakteristické rysy. Když se koná mše, tak je to ve společenství celé církve. Slavíme-li liturgii, pak se do ní zapojujeme. V liturgii by vždycky mělo zaznít boží slovo, i třeba jeden verš. Liturgie využívá znamení a symbolů. Světlo, voda, oheň, mazání olejem, lámání chleba. Vztahuje se to k lidskému životu, nebo k dějinám spásy. Dále platí, že své místo v liturgii svět má hudba. Tančit při mši svaté je trochu cizí, patří to jako experiment. Hlavním liturgem je biskup. Ke slavení liturgie patří také jmění. Obrazy, sochy, podoba, místa, kde se slaví. Jsou to věci, které mají člověka posouvat. Setkání s uměním probouzí v člověku to lepší. Pro křesťany je vlastním dnem slavení liturgie neděle. Jen jeden den roce není liturgický. Bílá sobota je tzv. neliturgický den, není tu, a proto ji nevykonáváme. Slavení liturgie je neděle. Katolická církve prožívá Kristovo tajemství v ročním cyklu. Liturgický rok, v jednom roce se udávají dny spásy. Liturgický rok začíná 1. ledna. Je to spojené s Ježíšem Kristem. Církev v rámci liturgie oslavuje anděly a svaté. Pozemská liturgie potřebuje místa ke slavení, to jsou kostely. Jsou to svatá místa. Každý kostel je duchovním významem symbol Jeruzaléma. Je to místo, kde se konají koncerty. Ritus. Rozlišujeme západní a východní liturgii. Římskokatolickou a řeckou. Ambroziánská liturgie podle svatého Ambrože. Advent má 6 nedělí. Existuje různé liturgické tradice, neboli ryty. Účinné znamení (odkaz ke skutečnosti) boží milosti. A je účinná. Svátostí dostáváme boží milost. Milost je nezasloužený boží dar. Boží milost můžeme chápat také jako podíl na božím životě. Můžeme si spojit, že jsme naplněni duchem svatým. Všechny svátosti mají původ v Ježíši Kristu. Všechny svátosti svěřil Kristus církvi, aby je spravovala. Svátosti jsou nezbytné ke spáse. Ke spáse je nezbytné mít boží milost. U svátosti rozlišujeme, tzv. materii (látka, voda) a formu (způsob). Součástí svátosti je také vysvětlující slovo. Vodu na hlavu můžete lít z mnoha různých důvodů. Katolická církev rozlišuje 7 svátostí. Žádná církev nemá více. 7 svátostí dělíme do tří podskupin. 1. iniciační svátosti (svátosti, které přijímáme, abychom žili plně křesťanským životem (křest, biřmování, eucharistie)) 2. tvoří to tzv. svátosti uzdravení (svátost smíření, pomáhání nemocným) 3. svátosti služby (přijímán kvůli službě ostatním lidem, svátost kněžství, manželství). Křesťané jsou křtěni podle Krista. Křest ustanovil Ježíš Kristus. 25. kapitola Matoušova Evangelia. Křest je nezbytná podmínka ke spáse. Podstatným obřadem křtu je ponoření kandidáta do vody, zatímco se provádí nejsvětější trojice. Křest maže všechny hříchy, křtem se stáváme božími dětmi. Bůh má vrozeného syna. Křest je zrození k novému životu. Bůh žije v nás. Křtem se stáváme součástí církve. Ovocem křtu je taky znamení pečeti. Kdo je pokřtěn, tak má v sobě pečeť.