Sören Kierkegaard a jeho filozofie

SÖREN KIERKEGAARD

(1813 - 1855)

1. Život

• narodil se jako 7. dítě bohatého obchodníka v Kodani – otec ho velmi ovlivnil a poznamenal jeho výchovu → odmala se choval jako dospělý

• v 17 letech se zapsal na univerzitu, po 10 letech složil teologické zkoušky

• promován magistrem byl na základě práce O pojmu ironie se stálým zřetelem k Sókratovi (dvě tendence jeho myšlení – sókratičnost a ironie) – nutí nás (jako Sokrates), abychom se zamysleli

• během několika let mu zemřela matka a pět sourozenců (otec si jejich smrt dává za vinu, viní se, že nebyl dostatečně věřící a Bůh mu je proto vzal), 1838 umírá jeho otec

• Kierkegaard se nesnaží rozmnožit a udržet jeho majetek (působí jako floutek, nikdy nepracoval), použije ho, aby dal tisknout svoje spisy (své knihy si tisknul sám)

• když se ve 42 letech zhroutí na ulici, je jeho jmění právě u konce, umírá bez zjevných příznaků nemoci, zřejmě psychickým vyčerpáním (i když byl na pokraji svých sil, nic neudělal)

• na jeho život a myšlenky měli základní vliv dva lidé:

• otec (vztah obdivu, lásky, ale i nenávisti, odporu a výčitek)

• snoubenka Regina Olsenová – o 10 let mladší, po roce bezdůvodně zasnoubení ruší (vztah štěstí, zbožňování, ale také nejistoty, neschopnosti,…)

- rok po zasnoubení ho sám ruší (manželka a rodina by ho odváděly od jeho poslání – filozofie) x navždy ji miloval, neměl už nikoho jiného (x chtěl působit jako proutník, aby si Regina uvědomila, že je dobře, že se rozešli x měl v sobě velmi křesťanskou morálku); na ní neshledával nic špatného, rozešel se s ní kvůli sobě

2. Dílo

• publikoval kolem desítky děl, všechna pod pseudonymy

• Buď - anebo (1843) – pseudonym Viktor Eremita – rozhovor dvou fiktivních autorů

• Pojem úzkosti (1844), Filozofické drobty (1844) – Johannes Climacus

• jeho filozofování podobně jako filozofování Sókratovo je rozvíjeno neustále v dialogu, nechce jednotlivci sdělovat naučitelné a fixovatelné vědění, nýbrž v něm samotném vyvolat tázání a myšlení, umožnit mu nalézt vlastní pravdu a nakonec ho přivést k vědění o vlastním nevědění

- inspiroval se Sokratem – učení babické, cílem bylo uvědomění si „vím, že nic nevím“

3. Základní pojmy a myšlenky jeho díla

• Kierkegaard odhaluje, že skutečné životní problémy mají vždy povahu tzv. „praktických konkrétních otázek“ (neřeším pralátky, ale řeším to, co je dnes, zítra,… všechny problémy jsou praktické otázky → filozofie života) – otázka nezní, zda máme, obecně vzato, konat to či ono, nýbrž zda já, tento konkrétní člověk v této okamžité a určité situaci, mám konat to či ono (když řešíme svůj život, tak řešíme to, co máme dělat my, ne lidstvo – osobní věc → záleží na každém z nás, jak budeme k filozofii přistupovat) → takové problémy nazývá „existenciálními“ (praktické problémy, subjektivní pohled), na ně se musí filozofie zaměřit, má-li mít smysl (filozofie má řešit existenciální problémy, ne metafyziku, atd.)