Sören Kierkegaard a jeho filozofie

- existence – první, kdo přišel s tímto pojmem, první ho používá + metodicky dal základ existenciální filozofii

„Zatímco objektivní myšlení je lhostejné k subjektu a jeho existenci, subjektivní myslitel jakožto existující je svým myšlením zaujat, neboť existuje právě v něm.“

- existuje objektivní zákonitost, která si nevšímá každého z nás, ale každý z nás se zabývá myšlením sama sebe

„Bytostné poznání je právě to, které se bytostně vztahuje k existenci.“

- bytostné poznání se zabývá každým jedincem

• existence

• základem Kierkegaardova myšlení je křesťansky pojatá existence člověka

• jen člověk je existující, k určení existence patří, že je časová a myslící – Bůh nemyslí, tvoří

- člověk si uvědomuje svou existenci a časovost → mrzí ho, že není věčný jako Bůh

- existence člověka je tragická, jelikož si člověk uvědomuje svou smrtelnost, chce se vyrovnat Bohu v nesmrtelnosti x člověk má žít tak, aby se mu alespoň kousku nesmrtelnosti podařilo dosáhnout (kniha, vynález,…)

„Bůh neexistuje, je věčný. Člověk myslí a existuje. „Bůh je věčnost, existence je časová.“ Čas života člověka je naplněn významem, očekáváním, je časem lidského života, je to žitý čas. Čas je tedy časem setí, zrání, časem sklízení plodů, časem lítosti, výčitek i vykoupení.“

- Bůh neexistuje – ne v pochybovačském významu, ale proto, že je věčný x slovo existence platí jen na časové bytosti

• skutečnost člověka → existence je saháním toho konečného po nekonečném, je přesahováním, dokonce vášní po nekonečném

• k lidské existenci patří, že jde o ni samu ⇒ existence je subjektivita a niternost

• volba existence znamená to konkrétní volící a zvolené ⇒ existence je výrazem svrchovaně odvážného lidského činu ⇒ existence je víra

- rozhodnu se existovat = přijímám možnost žít i s vidinou, že jednou zemřu

- zvolím subjektivitu a niternost, budu se o něco pokoušet, i když se mi to nemusí podařit, nakonec totiž umřu

• víra

• je to riziko, je to sebepřesahování, směřování konečného (člověka) k nekonečnému (Bohu), vrchol pohybu existence

• víra (to, že se rozhodnu věřit) je skokem do absurdity

Kierkegaardův Bůh je Bůh mlčící (nechá nás zvolit podle sebe, neradí nám) – je to neznámé nekonečno ⇒ každé konečno (člověk), jenž sahá po nekonečnu, se dotkne opět jen konečného ⇒ lidská existence je spjata s úzkostí → každý člověk, který se pustí do absurdity, stejně nakonec zemře a nepovede se mu to x potřebuje víru, aby se o to pokoušel

- k tomu, aby člověk existoval, potřebuje víru = člověk jde do toho a věří, že může dosáhnout nesmrtelnosti a věčnosti, i když ví, že nemusí

- konečný člověk se snaží přesáhnout Boha a jde do toho, i když se mu to s největší pravděpodobností nepovede