ZSV 25.5

To, co v liturgii slavíme, tak se to křesťané pokouší žít. Křesťanská morálka vychází z několika předpokladů. 1. vycházíme z toho, že člověk je obdařen rozumem a svobodnou vůlí. 2. Křesťané věří, že duši do každého člověka dává Bůh a o tělesnou stránku člověka se postará. Matka. Člověk má duši i tíhnutí k Bohu, to neznamená, že každý je křesťan. Člověk tíhne k tomu, co považuje za dobré. Problém je v tom, že neumíme rozlišit, co je v tu chvíli dobro a zlo. Nevědomost vede k tomu, že člověk koná zlo. Fyzické zlo je, když někdo má obrnu a nemůže chodit. Zlo jako mravní kategorie se netýká fyzických věcí. Nemoc jako taková není dobrá nebo zlá. Fyzické zlo je takzvané zlo. Věnujeme mu velkou pozornost. Přehlížíme a ignorujeme morální zlo. Člověk má rozum, aby soudil a rozeznával. Díky rozumu jsme schopni rozeznávat barvy. Člověk má svobodnou vůli. Víme např. že něco je správné, ale přesto se k tomu nemůžeme donutit. Chybí nám ještě normy. Abychom věděli, co je dobré a špatné, tak musíme mít vodítko. Normu. Nebo také zákon a pravidlo. Máme pravidlo, že se nesmí zabíjet druzí lidé. Rozum nám řekne, jestli můžeme nebo nemůžeme se pokoušet někoho zabít. Vůle nám řekne, jestli jsme nebo nejsme odhodláni to udělat. Měli bychom mít pravidlo, rozum a vůli. Jestliže nemáme vůli a je ochromena velkým strachem. Strach o život je silný motiv k jednání. Když máme pravidlo, tak máme rozum a máme vůli. Je zde obrovsky široká škála, jak silné to donucení je. Do jaké míry je má vůle ochromena? Toto jsou otázky do ETIKY. To, co platí o špatných činech, tak platí i o dobrých. Když jsem donucen udělat něco dobrého, tak to není žádná zásluha. Důstojnosti lidského skutku patří, že je to vědomé. Aby byl skutek dobrý, skutečně dobrý, tak se předpokládá, že dobrý je předmět, cíl, okolnosti. Pomáhat paní s nákupem domů. Účel nesvětí prostředky. Aby byl čin mravně hodnotitelný, tak musí být vědomý a hodnotitelný. Existují rozhodnutí, nebo činy, které jsou vždy z povahy věci špatné. Vždy je to špatný rozhodnutí, katolíci jsou přesvědčeni, že řeší situaci na úkor nevinného. Potrat. Žena otěhotní a ocitne se ve složité situaci a vyřeší to potratem. Člověk má právo na svůj život ve chvíli, kdy má právo si ho obhájit. Etika není samonosná. Naše etická rozhodnutí jsou nesena tím, jakou máme filozofii.

Jak se v dějinách církve chápalo, že Ježíš ustanovil svátosti. Podle prvního chápání, Ježíš ustanovil nejenom formu, ale i ritus, neboli Ježíš řekl, že to bude takhle a takhle. To je takový nepřímočařejší chápání.

2. Ježíš ustanovil MATERII A FORMU.

3. Ježíš ustanovil svátosti INSTITUCIO IN GENERE.

Podle tohoto názoru Ježíš ustanovil svátosti podle obsahové roviny. Zprostředkovávat boží milost člověka. Základem je to, že milost pochází od Boha. A tuto milost přináší do lidského života Ježíš Kristus.