Právo soukromé

• Zabývá se majetkovými vztahy mezi FO a PO

• Základním pramenem je Ústava ČR a Občanský zákoník

• Od roku 2014 nový občanský zákoník

• Občanský zákoník má 2 části:

1) Práva věcná – týkají se vlastnictví, zaručují moc osoby nad určitou věcí (→ právo něco vlastnit)

2) Práva závazková (obligační) – osoby vlastnící majetek musí plnit určité závazky plynoucí z práva něco vlastnit, závazky z porušení práva (zejména odpovědnost za škodu), vztahy mezi věřitelem a dlužníkem

• Věci hmotné – prostorově vymezené a lidskými smysly poznatelné

• a) movité – od slova movere = pohybovat, můžeme je přemisťovat, např. auto, TV …

b) nemovité – pevně spojeny se zemským povrchem, např. pozemek, budovy a stavby, stromy a trvalé porosty (lesy, remízky), boží muka (pomník); všechny nemovitosti jsou evidovány na KÚ – Katastrální úřad, údaje jsou závazné a rozhoduje podle nich soud !

• a) spotřebitelné – užity jen jednou a poté zanikají, například paliva, potraviny …

b) opotřebitelné – užitím se opotřebují, lze užít opakovaně, popř. se snižuje jejich hodnota, např. TV, PC, oblečení, lavice, nábytek …

• a) zastupitelné (= hromadné) – samy o sobě nemají žádný význam, používáme je v nějakém množství, např. obilí, písek

b) nezastupitelné (= individuální) – ty ostatní věci, jsou jednotlivě k použití, např. budova, stroj …

• a) dělitelné – při rozdělení na několik částí nezanikají, případně se trochu sníží jejich hodnota, dělitelné věci jsou všechny věci hromadné

b) nedělitelné – nedají se rozdělit, např. židle, auto, kniha atd., u nemovitostí stanovuje soud tzv. ideální podíly a nemovitost se rozdělí

• a) věc hlavní a její součást – věc bez součásti nemůže fungovat, například u auta je to motor, spojka, volant …

b) věc hlavní a její příslušenství – věc bez příslušenství může fungovat, slouží pouze doplňkově, např. rádio, potahy v autě

• Věci nehmotné – nemají hmotnou podstatu, například produkty myšlení (mají také hodnotu) → patenty, pohledávky, práva k použití ochranných známek; mohou být odcizeny

• Součástí občanského práva je i právo dědické → DĚDICTVÍ

• Dědit u nás může FO i PO (například rodina, osoba v závěti, útulek, charita)

• Dědictví nabýváme smrtí zůstavitele

• po smrti nám přijde pozvánka k notáři, který připravuje podklady k dědickému řízení

• po návštěvě notáře si najmeme na vlastní náklady znalce, který ocení hodnotu majetku

• všechen majetek se sepíše a pak se dědicové u notáře dohodnou, kdo si co ponechá

• pokud se domluví, notář připraví podklady k soudu, po čase přijde rozsudek o nabytí právní moci; až po tomto rozhodnutí mohou začít s majetkem manipulovat

• pokud se dědicové nedohodnou, začíná občansko-právní spor u soudu, kde se každá strana dožaduje svých práv

• Součástí dědictví jsou i dluhy, v současném OZ dědíme dluhy pouze do výše dědictví

• Celé dědictví můžeme odmítnout (odmítáme nejen dluhy, ale i majetek) → odúmrť

• Dědit se může:

• Podle závěti (má přednost před závětí podle zákona)

• Podle zákona

• Dědictví dle závěti: