ZSV_MO_17B_krest_PS_modlitba

Příklady křesťanské modlitby

To, co křesťané v Credu vyznávají, v liturgii slaví, a v morálce žijí, to v těsném osobním vztahu každodenně prožívají v modlitbě.

Modlitba je: - povznesení duše k Bohu

- prosba k Bohu o vhodná dobra

- rozhovor s Bohem

Vzory modlitby nacházejí křesťané v bibli:

Modlitba Abraháma a Jakuba se jeví jako boj víry.

Mojžíšova modlitba je předobrazem přímluvné modlitby.

Mistrovským dílem SZ modlitby jsou biblické žalmy.

Dokonalým vzorem modlitby v NZ je Ježíšova synovská modlitba. Modlitba, konaná v samotě a mlčení, zahrnuje láskyplné přilnutí k vůli Otcově až po kříž a naprostou důvěru, že bude vyslyšena.

Ježíš vychovává své učedníky k tomu, aby se modlili s čistým srdcem, s živou a vytrvalou vírou, se synovskou smělostí. Vybízí je, aby se obraceli se svými prosbami k Bohu v jeho jménu.

Modlitba Panny Marie se vyznačuje velkodušnou obětí celé její bytosti ve víře.

Duch svatý vychovává církev k životu modlitby tím, že v ní vzbuzuje projevy, které se obnovují v rámci trvalých forem: velebení,

prosby,

přímluvy,

vzdávání díků

a chvály.

Lidské srdce může velebit toho, který je zdrojem veškerého požehnání, protože Bůh mu žehná.

Předmětem prosebné modlitby je odpuštění, hledání Božího království, jakož i každá opravdová potřeba.

Přímluvná modlitba spočívá v prosbě ve prospěch druhého. Nezná hranic a zahrnuje i nepřátele.

Každá radost i utrpení, každá událost i potřeba může být pohnutkou pro díkůvzdání, které se podílí na Kristově díkůvzdání.

Zcela nezištná modlitba chvály se soustřeďuje na Boha; opěvuje ho pro něho samého, oslavuje ho, protože je, bez ohledu na to, co koná.

Prameny modlitby jsou:

Boží slovo,

liturgie církve,

ctnosti víry, naděje a lásky.

Modlitba se obrací hlavně k Otci; je však také zaměřena k Ježíši, především skrze vzývání jeho svatého jména.

Křesťané také vzývají Ducha svatého jako niterného učitele křesťanské modlitby.

Nejvhodnějšími místy k modlitbě jsou: osobní nebo rodinná modlitebna, kláštery, svatyně na poutních místech, a především kostel, který je vlastním místem liturgické modlitby pro farní společenství a výsadním místem eucharistického klanění (adorace).

Církev vybízí věřící k pravidelné modlitbě: každodenní modlitby, liturgie denní modlitby církve, nedělní mše svatá, svátky liturgického roku.

Křesťanská tradice zahrnuje tři významné projevy života modlitby: ústní modlitbu,

rozjímání

a vnitřní modlitbu.

Je jim společná usebranost srdce.

Ústní modlitba, založená na jednotě těla a ducha v lidské přirozenosti, přidružuje tělo k vnitřní modlitbě srdce.

Rozjímání je hledání v modlitbě, které uvádí v činnost myšlení, představivost, city a touhu.

Vnitřní modlitba je pohled víry upřený na Ježíše, naslouchání Božímu slovu, mlčící láska. Uskutečňuje spojení s Kristovou modlitbou v té míře, v jaké nám dává podílet se na jeho tajemství.