ZSV_MO_6B_krest_liturgie

KŘESŤANSTVÍ III – LITURGIE, SVÁTOSTI

Liturgie

Neděle

Liturgický rok

Svátosti obecně a jednotlivě

Svátostiny a lidová zbožnost

Proč liturgie? Dílo záchrany lidstva a dokonalé oslavy Boha naplnil Kristus, a to svým utrpením, zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením.

Toto Kristovo dílo církev hlásá a slaví ve své liturgii.

Co znamená výraz liturgie? Původně znamená „veřejné dílo“, nebo „služba ve prospěch lidu“. V křesťanské tradici to znamená, že Boží lid má účast na Božím díle.

Výraz „liturgie" je užíván pro službu Bohu a tím i lidem.

V liturgii jsou znamení, která lze vnímat smysly.

Liturgie nevyčerpává všechnu činnost církve; musí jí předcházet evangelizace, víra a obrácení. Je vrcholem, k němuž směřuje činnost církve, a zároveň zdrojem, z něhož vyvěrá veškerá její síla.

Církev v liturgii chválí Boha Otce jako zdroj všeho.

Typickou formou liturgie je vedle denní modlitby církve především slavení svátostí.

Svátosti církve jsou:

• účinná znamení milosti,

• ustanovená Kristem

• a svěřená církvi,

• jimiž se věřícím uděluje božský život.

Církev slaví svátosti jako společenství rozčleněné v kněžství křestní a kněžství služebné (udělované svěcením).

Při slavení liturgie je celé shromáždění „ liturgem“, každý podle své vlastní funkce.

Slavení liturgie užívá znamení a symbolů vztahujících se ke stvoření (světlo, voda, oheň), k lidskému životu (omývání, mazáni olejem, lámání chleba), k dějinám spásy (obřady velikonoc).

Význam slavení je vyjadřován Božím slovem, jež se hlásá, a vírou, která na ně odpovídá. Zpěv a hudba jsou úzce spojeny s liturgickým děním.

Neděle, „ den Páně“, je hlavním dnem slavení eucharistie, protože je to den vzkříšení. Je to v pravém smyslu den liturgického shromáždění, den křesťanské rodiny, den radosti a pracovního odpočinku.

Církev rozvíjí v ročním okruhu celé Kristovo tajemství, a to od jeho vtělení a narození, až k nanebevstoupení, letnicím a k očekávání příchodu Páně – viz liturgický rok (velikonoční a vánoční okruh a mezidobí).

V pozemských poměrech církev potřebuje místa, kde by se společenství mohlo shromáždit - kostely, svatá místa. V kostelích slaví církev veřejné bohoslužby, naslouchá Božímu slovu, zpívá své chvalozpěvy, modlí se, přináší oběť Krista. Tyto kostely jsou kromě toho místa usebrání a osobní modlitby.

Existují rozmanité liturgické tradice nebo rity, které jsou projevem všeobecnosti církve. Měřítkem je věrnost apoštolské tradici.

Sedm svátostí církve:

Uvedení do plnosti křesťanského života se uskutečňuje třemi iniciačními svátostmi:

křtem,

biřmováním

a eucharistií.

Následují dvě svátosti uzdravování;

pokání

a pomazání nemocných

a dvě svátost služby společenství;

kněžství

a manželství.