ZSV_MO_6B_krest_liturgie

Z hlediska víry není horší zlo než hřích; nic nemá zhoubnější důsledky pro hříšníky, církev a celý svět.

Hříchem člověk ztrácí společenství s Bohem. Návrat k Bohu, nazývaný obrácení a lítost, zahrnuje bolest a odpor ke spáchaným hříchům a pevné předsevzetí v budoucnu už nehřešit.

Svátost pokání se skládá ze tří úkonů kajícníka a z rozhřešení kněze. Úkony kajícníka jsou: a)lítost, b) vyznání hříchů knězi,

c) předsevzetí vykonat zadostiučinění.

Kdo chce dosáhnout smíření s Bohem a s církví, musí vyznat knězi všechny těžké hříchy, které ještě nevyznal a na něž si po pečlivém zpytování svědomí vzpomíná. Zpověď všedních hříchů není nutná, církev ji přesto doporučuje.

Pouze kněží, kteří dostali od církevní autority moc rozhřešovat, mohou odpouštět hříchy ve jménu Krista.

Pomazání nemocných; (Jak 5,14-15) Cílem sv. pomazání nemocných je udělit zvláštní milost křesťanu, který zakouší těžkosti v důsledku těžké nemoci nebo stáří. Křesťan může přijmout svaté pomazání, kdykoliv těžce onemocní a opakovaně kdykoliv se nemoc zhorší.

Svátost pomazání nemocných mohou udělovat pouze biskupové a kněží; při tom používají olej posvěcený biskupem.

Podstatné při slavení této svátosti je mazání olejem na čelo a na ruce nemocného během modlitby kněze vyprošující zvláštní milost.

Svátost pomazání nemocných spojuje nemocného s Kristovým utrpením a přináší útěchu, pokoj a odvahu k snášení nemoci nebo stáří.

Svátost kněžství; (2Tim 1,6 a 1Tim 3,1) umožňuje zvláštní účast na poslání Kristově: jejím úkolem je sloužit ve jménu a v osobě Krista křesťanskému společenství.

Služebné (svátostné) kněžství uděluje posvátnou moc k službě věřícím. Posvěcení služebníci zastávají svou službu Božímu lidu tím, že učí, konají bohoslužbu a vedou duchovní správu.

Již od prvních dob byla tato služba vykonávána ve třech stupních: biskupském,

kněžském,

jáhenském.

Biskup dostává plnost svátosti kněžství, zařazuje se do biskupského sboru a stává se viditelnou hlavou místní církve.

Kněží jsou povoláni, aby byli moudrými spolupracovníky biskupů; shromážděni kolem svého biskupa a společně s ním nesou odpovědnost za místní církev.

Jáhnům svěcení uděluje důležité úkoly ve službě slova, v duchovní správě a ve službách lásky; tyto úkoly mají plnit pod pravomocí svého biskupa.

Svátost kněžství se uděluje vkládáním rukou biskupa, po němž následuje modlitba svěcení. Svěcení vtiskuje nezrušitelné znamení.

Církev uděluje svátost kněžství pouze pokřtěným mužům, jejichž schopnosti pro výkon služby byly náležitě prošetřeny a uznány.

Svátost kněžství uděluje obvykle pouze kandidátům, kteří jsou ochotni svobodně přijmout celibát.

Udělovat svátost kněžství je vyhrazeno biskupům.