ZSV_MO_6B_krest_liturgie

Křest; (Mt 28,19-20). Křest je narozením k novému životu v Kristu. Je nezbytný ke spáse.

Podstatným obřadem křtu je ponoření kandidáta do vody nebo lití vody na jeho hlavu, zatímco se pronáší vzývání Nejsvětější Trojice: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.“

Ovoce křtu zahrnuje: Odpuštění všech hříchů;

Zrození k novému životu, jímž se člověk stává Božím dítětem.

Pokřtěný je začleněn do církve.

Křest vtiskuje do duše nezrušitelné znamení, charakter. Pro tento charakter nemůže křest být opakován.

Již od nejstarších dob byl křest udělován dětem, protože je to milost a Boží dar, který nepředpokládá lidské zásluhy.

V případě nutnosti může křtít každý, s podmínkou, že míní konat to, co koná církev, a že lije vodu na hlavu kandidáta se slovy: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“.

Biřmování; (Sk 8,14-17) je svátostí, která dává Ducha svatého, aby křesťana hlouběji zakořenil do Božího synovství, pevněji přivtělil ke Kristu, zpevnil jeho svazek s církví a pomáhal mu vydávat svědectví o víře slovem i činem.

Biřmování také vtiskuje do křesťanovy duše nezrušitelný charakter; proto se tato svátost může přijmout jen jedenkrát za život.

V latinské (západní) církvi se tato svátost uděluje až po dosažení věku plného užívání rozumu a její slavení je obyčejně vyhrazeno biskupovi.

Podstatou obřadu biřmování je pomazání posvátným křižmem (speciální biskupem posvěcený olivový olej) na čele pokřtěného doprovázené vkládáním rukou přisluhovatele a slovy: „Přijmi pečeť daru Ducha svatého“.

Eucharistie; (Jan 6,51.54.56) je srdce a vrchol života církve, protože zde Kristus přidružuje církev ke své oběti přinesené na kříži.

Součástí slavení eucharistie je vždy:

• hlásání Božího slova,

• díkůvzdání Bohu Otci za všechna jeho dobrodiní,

• proměňování chleba a vína

• a účast na liturgické hostině prostřednictvím přijímání těla a krve Páně. Tyto prvky tvoří jediný bohoslužebný úkon.

Podstatná znamení eucharistické svátosti jsou: obilný chléb a víno z vinné révy, na které se svolává požehnání Ducha sv. a nad kterými kněz pronáší slova proměňování, která vyslovil Ježíš během Poslední večeře. Pod takto posvěcenými způsobami chleba a vína je přítomen sám Kristus, živý a oslavený, opravdu skutečně a podstatně.

Svaté přijímání Kristova těla a krve zvětšuje v tom, kdo přijímá, spojení s Pánem, odpouští mu všední hříchy a chrání ho před těžkými hříchy. Přijímání této svátosti posiluje také jednotu církve, mystického Těla Kristova.

Církev vřele doporučuje věřícím, aby přijímali svaté přijímání, kdykoliv se účastní eucharistické oběti; ukládá jim to za povinnost alespoň jednou za rok.

Svátost pokání a smíření; (Jan 20,22-23) Odpuštění hříchů spáchaných po křtu se uděluje skrze svátost, nazývanou také svatá zpověď, svátost pokání nebo svátost smíření.