ZSVs_MO_SOCIOLOGIE_I

a) kvůli kompenzaci svých druhových nedostatků (např. v oblasti instinktů a tělesných smyslů),

b) za účelem saturace geometricky narůstajících potřeb (zejm. pak těch sociálních a kulturních),

c) v touze po zlepšení kvality svého života a maximalizaci pohodlí.

Z člověka obyvatele přírody se tak postupně stával člověk dobyvatel přírody a dnes už i její režisér.

SPOLEČNOST

------------------------------------------------------------

Původní příroda  Umělá příroda  Umělé prostředí

„čistá příroda“ kultivovaná lidmi vytvořené lidmi

materiální + duchovní

 PROSTŘEDÍ 

--------------------------------------------------------------

Civilizace: jde o stav společnosti, který je opakem její nerozvinutosti neboli stavu barbarského. Označuje se tak rozvinutá společnost, která vykazuje znaky materiální, duchovní, vědecké i normativní exkluzivity, které ostatní společenské formace údajně nedosahují.

Kultura (z lat. colere, čes. vzdělávat, pěstit) tvoří jeden z nejvýznamnějších kontextů našeho života.

Kulturu lze vnímat v různých rovinách, například jako sociální jev, stejně tak jako sociální vztah či proces.

Kultura jako soubor produktů materiální, duchovní a normativní povahy, který vzniká na základě procesu osvojování si hodnot a norem.

O procesu osvojování si kultury teorie hovoří jako o enkulturaci. Enkulturace - vrůstání do kultury, učení se kultuře, zvnitřňování jejích hodnot - je součástí socializace člověka v širokém slova smyslu.

Kulturním se člověk nerodí, ale stává, tj. že se kultuře člověk nejprve musí naučit a teprve potom ji může aktivně vytvářet.

Kultura jako celek představuje kolektivní a kontinuální produkt společnosti, jehož jednotlivé prvky jsou jejím členům společné.

Kultura není nikdy hotovým projektem. Je permanentně aktualizována. Je dynamická.

Kulturu tvoří několik sfér. K těm základním patří

jazyk,

filozofie,

náboženství,

morálka,

právo,

technologie,

umění,

věda

a ve stále větší míře i sport, móda a spotřební vzorce chování.

Každá kultura je vnitřně strukturovaným celkem složeným ze vzájemně provázaných kulturních prvků. To jsou například:

- materiální kultura (materiální výtvory lidí)

- normativní k. (sociální normy, mravy, zvyky, obyčeje a tabu);

- symbolická k. (jazyk, dorozumíváme se a popisujeme…);

- kognitivní k. (informace aznalosti)

- duchovní k. ideje (nemateriální cíle, vize, hodnoty a představy);

Tabu je jeden ze základních sociálně-kulturních regulativů. Vše, co je v dané společnosti (kultuře) považováno za tak špatné, že se o tom raději ani nemluví, nebo se o tom mluví v náznacích a nepřímo: incest; vražda, zrada státu ve stavu války; nechat rodiče na stáří zajít hladem bez péče;násilím znemožňovat průběh oficiálního rituálu.

Dělení kultury podle početnosti publika: