Pracovní právo přednášky

Zákon o úředních územních samosprávných celků je zákonem speciálním k zákoníku práce a užije se přednostně tam, kde má speciální úpravu, a to především pro vznik, trvání a zánik pracovního poměru úředníků obcí a krajů. V případech, kdy zákon o úřednících územních samosprávných celků odchylku neobsahuje, použije se zákoník práce. Cílem speciální (zvláštní) právní úpravy je chránit právní postavení úředníků při výkonu veřejné správy ve vztahu k voleným orgánům územních samosprávných celků.

V případě, že se bude jednat o zaměstnance územních samosprávných celků, kteří nenaplňují znaky úředníka, řídí se úprava jejich pracovního poměru v celém rozsahu zákoníkem práce.

DALŠÍ VÝZNAMNÉ PRAMENY PRACOVNÍHO PRÁVA

INTERNÍ NORMATIVNÍ AKTY

Oproti obecně závazným právním předpisům, k jejichž základním znakům patří obecnost, interní normativní akty tento znak postrádají. Jejich závaznost směřuje vždy do konkrétní organizační struktury (interní) a zavazují tak pouze subjekty, které jsou její součásti.

■ V případě pracovního práva k nim patří zejména kolektivní smlouvy a vnitřní předpisy (pracovní řády).
■ Ve služebním poměru sem patří zejména kolektivní dohody a služební řády.

Kolektivní smlouva (dohoda11) je

▀ podniková, je-li uzavřena mezi zaměstnavatelem nebo více zaměstnavateli a odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi působícími u zaměstnavatele,

▀ vyššího stupně, je-li uzavřena mezi organizací nebo organizacemi zaměstnavatelů
a odborovou organizací nebo odborovými organizacemi.

Podniková kolektivní smlouva nesmí upravovat práva z pracovněprávních vztahů zaměstnanců v menším rozsahu než kolektivní smlouva vyššího stupně, jinak je v této části neplatná.

Postup při uzavírání kolektivní smlouvy, včetně řešení sporů mezi smluvními stranami, upravuje zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.

Dále pro kolektivní smlouvu (od počátku roku 2014) platí, že

• ji není možné nahradit jinou smlouvou,

• není možné se domáhat ani její relativní neúčinnosti,

• není možné ji zrušit odstoupením jedné ze smluvních stran; sjednají-li si smluvní strany právo odstoupit od kolektivní smlouvy, nepřihlíží se k tomu.

Kolektivní smlouvy vyššího stupně jsou smlouvy uzavírané mezi organizacemi zaměstnavatelů a odborovými svazy. Mají vyšší právní sílu (závaznost) vůči podnikovým kolektivním smlouvám. Jinak řečeno, jsou jim nadřazeny a podnikové kolektivní smlouvy se od nich zpravidla nesmějí odchylovat. Kolektivní smlouvy vyššího stupně jsou tak automaticky závazné:

1. pro zaměstnavatele, kteří jsou členy organizace zaměstnavatelů (i kolektivními), a to bez ohledu na skutečnost, zda u nich působí nebo nepůsobí odborová organizace (např. platí pro všechny členy a kolektivní členy Svazu zaměstnavatelů),

2. v případech, kdy došlo sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí (dále MPSV) k jejich rozšíření na celé průmyslové obory, pak i pro zaměstnavatele, působící v těchto oborech, a to opět i tehdy, když u nich žádná odborová organizace nepůsobí. V posledních letech k takovému rozšíření došlo u následujících oborů: